Jak vypěstovat zdravě vypadající mrkev
Mrkev (let. Daucus carota) je velmi známou a rozšířenou kořenovou zeleninou. Mrkev řadíme mezi nejstarší kulturní rostliny na světě. Je známou již od starověku, během kterého ji doporučovali užívat na zlepšení trávení a vylepšení nálady. Vědeckým výzkumem se zjistilo, že díky konzumaci mrkve se posilují tkáně v lidském těle, čímž jsou méně náchylné k bujení rakovinných buněk.
Mrkev je jednou z nastarších rostlin a zelenin na světě
Původní domovinou mrkve je jižní část Asie, oblast Afghánistánu, Pákistánu a Íránu, kde i dnes najdeme divoce rostoucí formy této známé zeleniny. Byla známou zeleninou starověku, avšak v jiné podobě jak ji známe dnes. Mrkev, kterou používali Řekové a Římané měla tenké dlouhé kořínky žluté barvy, které oplývaly silným aroma. V průběhu 12.století přinesli Arabové asijské červené mrkve do Středomoří a později, zhruba v 15. století se rozšířila do Francie, či Nizozemska, kde je začali křížit se žlutými evropskými typy.
V 17. století vznikl v Holandsku selekcí typ ušlechtilých oranžových karotek s tupým koncem a výbornou chutí, které byly vytvořeny na počest panovníka Viléma I. Oranžského. Holanďanů v boji za nezávislost od Španělska posilovala právě tato tzv.. národní mrkev. V současnosti se nejvíce mrkve pěstuje v Evropě, Asii a Severní Americe. K nám se dostala pravděpodobně z Francie.
I v našich zeměpisných šířkách můžeme najít divoké formy mrkve podél cest, na loukách nebo na mokřinách. V našich zahradách pěstujeme jen vyšlechtěné druhy mrkve.
Pěstování mrkve zvládne každý
Mrkev, lat. Daucus carota, je chladnomilná dvouletka. Patří do čeledi mrkvovité (lat. Daucaceae). U nás se však pěstuje jako jednoletá zelenina. V prvním roce vytváří kořen a listy, ve druhém kvete a přináší semena.
Mrkev pro raný sběr vyséváme na záhon už v průběhu března, případně v dubnu, pozdější odrůdy mrkve sázíme na přelomu kalendářní jara a léta.
Dobře roste v těžké hluboké půdě bohaté na vápník. Pokud chceme dosáhnout její krásné intenzivní a syté zbarvení, musíme ji pěstovat v lehkých písčitých půdách s vyšším obsahem humusu. Těžké vápenité půdy s nadbytkem vláhy u rostlinky mrkve způsobí světlejší zbarvení jejího kořene. V kamenité půdě se rostoucí kořen mrkve deformuje, proto před samotnou výsadbou je dobré z řad vybíral menší a větší kamínky.
Mrkev je mrazuvzdorná do teploty - 5 ° C. Semena mrkve vyséváme na záhon do 1 - 2 cm hloubky, do vzájemné vzdálenosti cca 15cm (spon) až tehdy, když pominou přízemní mrazy a teplota vzduchu během dne dosahuje v průměru alespoň 7 ° C. Ideální teplota pro pěstování mrkve je během dne v průměru 16 ° C. V případě hustší výsadby semen, rostlinám z důvodu nedostatku místa nenaroste dostatečně velký a hrubý kořen.
Semena mrkve vyklíčí nejdříve 3 týdny od výsadby. Semena mrkví obsahují látky tzv.. kumarin, které brání klíčení plevele, čímž si rostlina mrkve zabezpečuje svůj životní prostor. Kumarin je zodpovědný i za velmi pomalé klíčení semen. Při výsadbě mrkvových semen dbáme na to, aby mrkev sousedila s cibulovinami, rajčaty, ředkvičkami, hrachem nebo lahůdkovou kukuřicí. Výsostně se nesnáší s celerem.
Podle potřeby mrkvový záhon okopáváme, plejeme, případně hnojíme. Mrkev i pravidelně zaléváme, ale dbáme na to, abychom ji nepřelili. Karoteny se v mrkve tvoří při teplotách 15 - 21 ° C.
Jak vypadá zdravá mrkev?
Na kořenech mrkve rozeznáváme tzv.. střední válec, kterému lidově říkáme i srdce, dále kambiální vrstvu a kůrovou vrstvu. Ideální kořen vypadá tak, že má slabý střední válec, nerozeznatelnou kambiální vrstvu a širokou kůrovou část rovnoměrně strukturovanou. Podle délky kořene rozeznáváme mrkev krátkou, střední a dlouhou. Střední a dlouhé odrůdy mrkve jsou určeny na zimní uskladnění. Podle zakončení kořene rozeznáváme kultivary špičaté nebo tupé. Kořeny mrkve mohou mít různé barvy, od bíložlutá, přes žlutou, oranžovou, červenou až fialovou. Toto zbarvení kořene mrkve způsobuje chlorofyl, žlutý antochlór, modročervený antokyany nebo oranžovočervené karotenoidy.
Mrkev dělíme podle kořenu na 5 typů:
- Kulovitá karotka - Značně raná, používá se na jarní rychlení. Patří sem např.. Pařížská karotka.
- Krátká, kónická, tupě zakončená karotka - Patří sem jemná raná karotka určená k rychlení pro polní pěstování. Patří sem sorty Chantenay, Lysská a pod.
- Dlouhá, vřetenovitá mrkev - Je to raná až poloraná ušlechtilá odrůda poměrně náročná na pěstování a na kvalitu půdy.
- Válcovitá, tupě zakončená karotka - Je to ušlechtilá raná až poloraná karotka, poměrně náročná na pěstování, hlavně na kvalitu půdy. Patří tam odrůdy např.. Delícia, karoten, Olympia, rubín a další.
- Dlouhé, kónické, tupě zakončené mrkve a karotky - Jsou jakýmsi přechodem mezi válcovitými karotky a dlouhými mrkve. Radíme sem časné karotky, výkonné skladovatelné mrkve. Patří sem odrůdy např.. Stupická polodlouhá, Larosa a pod.
Jak uskladnit mrkev a jinou kořenovou zeleninu
Rané odrůdy mrkve se sbírají od května do července a pozdní odrůdy až na podzim. Před hlavním sklizní by neměly být odhaleny mrkvové kořeny, protože ji mohou napadnout škůdci. Ze škůdců ji nejčastěji napadá černá hniloba, což se projevuje tak, že na jejím kořeni vznikají černé mazlavé skvrny. Dále ji napadají vši mrkvové a mšice (Přípravky proti mšicím najdete v eshopu ZDE). Mrkev určenou pro skladování sbíráme jednorázově, čím dříve.
Za suchého počasí se může stát mrkev potravou pro škůdce, naopak za deštivého počasí jí může pukat kořen. Mrkev sbíráme tak, že kořen očistíme od hrubé hlíny a její nať seřízneme ve výšce asi 10cm. Následně ji umístíme do bedny, vrstvíme ji, aby měla vedle sebe hlavu a hrot. Jednotlivé vrstvy od sebe oddělujeme vrstvou směsi rašeliny a písku nebo suchou zeminou. Kopu mrkví nakonec přikryjeme, ideálně slámou nebo senem.
Mrkev je bohatým zdrojem vitamínů
Biologická hodnota mrkve je vysoká. Mrkev obsahuje vitamíny B1, B2, D, E, K a minerály jako vápník, hořčík, zinek, draslík, železo a jód. Zároveň obsahuje vlákninu, glukózu, lecitin a stopové prvky jako např.. selen.
Lahodnou chuť mrkve zajišťují sacharidy, jejichž obsah se během růstu a zrání postupně snižuje. Mladá mrkev je bohatší na cukry, bílkoviny a obsahuje méně vlákniny než zralý kořen. Nejvýznamnější součást mrkve je betakaroten, na 100g mrkve připadá 12,59 mg betakarotenu. Speciální betakaroten hájí organismus, ochraňuje srdce a cévy, má protizánětlivé účinky a zpomaluje proces stárnutí organismu.
V přírodní medicíně se doporučuje pravidelné užívání mrkve při chorobách trávicího ústrojí, hepatitidě (lidově řečeno vyhání červíky ze střev), zánětech střev, při zácpách, při rakovině plic a slinivky, proti nervozitě a při astmatu. Její konzumace zvyšuje odolnost našeho organizmu, zlepšuje zrak - hlavně šeroslepost, dbá na to, aby sítnice oka fungovala správně, podporuje růst a vývoj u dětí, urychluje hojení sliznic a ran.
V minulosti se mrkev používala k léčbě ran a to tak, že mrkev nařezali na kolečka a umístili do bezprostřední blízkosti rány, nikoliv však do samotné rány, ale do jejího okolí. Tímto lidé předcházely zánětlivým procesům při malých a středních poraněních. Tuto metodu můžeme použít i na kůži, která byla vystavenou nadměrnému slunění, mrkev zklidní podrážděnou pokožku.
Mrkev je základní zeleninou každé kuchyně
Mrkev patří mezi "léčivé zeleniny." Konzumujeme ji v syrovém stavu jako součást zeleninových salátů, pomazánek, příloh a po tepelné úpravě (dušená) jako součást různých pokrmů. Kvůli tuhým buněčným stěnám syrové mrkve dokáže naše tělo přeměnit jen čtvrtinu betakarotenu na vitamin A, proto je nejvhodnější mrkev tepelně upravovat spolu s tukem. Je o ní známo, že může obsahovat i jedovaté látky, kterých se zbavíme tak, že mrkev oškrábeme a odkrojíme její horní část (hlavičku).
Mrkvová šťáva detoxikuje játra
Šťávu z mrkve připravíme tak, že půl kila syrové očištěné mrkve nakrájíme na kolečka a dáme do tlakového hrnce. Zalijeme ji 500 ml vody a přidáme jednu lžičku oleje; celou směs povaříme 30 minut. Takto připravenou mrkev pomixujeme, přidáme dalších 5l vody, 3 polévkové lžíce medu a jednu polévkovou lžíci kyseliny citrónové. Čerstvou a teplou mrkvovou šťávu vlijeme do čistých lahví, dobře je uzavřeme a umístíme po vychladnutí na studené místo.
Domácí vegeta
Pro přípravu domácí vegety potřebujeme tyto suroviny: 1 kg mrkve, 1 kg petržele, 0,5 kg kedlubny, 0,5 celeru, 0,5 kg cibule, 2 hrsti petrželky, 2 hrsti libečku voňavého a 1 kg soli. Všechny druhy čerstvé zeleniny umeleme na masovém mlýnku a umletou směs smícháme se solí.
Takto připravenou směs rozložíme na 4-5 plechách na pečení a dáme sušit. Sušení potrvá zhruba 3 - 4 dny. Do vysušené směsi přidáme libeček a petrželku, kterou jsme si předtím také pomleli na masovém mlýnku. Vegetu používáme k přípravě polévek, na přípravu a ochucení masa a do samotných pomazánek.
Mrkvová pochoutka pro mrňouse
Nastrouháme si libovolné množství mrkve a jablka v poměru 1:1. Do takto připravené směsi přidáme čerstvý ananas (případně ananasový kompot), sušené rozinky a brusinky. Pochoutku dochutíme citronovou nebo pomerančovou šťávou.
Mrkev (let. Daucus carota) je nejoblíbenější a nejpěstovanější zeleninou vůbec. Pokud chceme vypěstovat brzkou mrkev, tak ji sázíme na záhon již v průběhu března, nejpozději v dubnu. Semena klíčí dlouho, zhruba 3 týdny. Je to způsobeno látkami, které obsahují - kumarinmy. Mrkev můžete konzumovat čerstvou nebo třevba dušenou.
Záhon s mrkví pravidelně plejeme, okopáváme av případě potřeby poléváme. Mrkve dělíme na karotky, co jsou ranní a kulaté mrkvi s jemňounce dužinou. Pozdní mrkve jsou velké a typicky špičaté. Kořen mrkve se používá k dochucování jídel, jako součást salátů, případně jako příloha k jídlům. Zároveň ji řadíme ik léčivým rostlinám hlavně kvůli jejím vlastnostem, posiluje imunitní systém, pomáhá při střevních onemocněních, žloutence, při podvýživě a celkové rekonvalescenci organismu. V neposlední řadě zlepšuje zrak a díky svému obsahu zajišťuje řádné fungování sítnice.
Zajímavost na závěr
Je vypočteno, že každý člověk by měl sníst 9 kg mrkve ročně. Podle zveřejněných statistik Výzkumného ústavu ekonomiky zemědělství a potravinářství v r.. 2006 spotřeboval každý Čech v průměru 9,4 kg mrkve. u nás připadá ročně na jednoho člověka 6,6 kg mrkve a mrkev patří mezi nejčastěji pěstovanou zeleninu v této zemi.