Masožravé rostliny - rosnatky
Rosnatky jsou velmi zajímavými masožravými rostlinami, které mají svůj specifický lapací mechanismus - lapací sliz na listech.
Díky tomuto lapacímu slizu vypadají rosnatky jako by jejich listy byly pokryty kapičkami rosy.
Nevzdávejte se této podívané předem, některé druhy rosnatek mohou pěstovat i méně zkušení pěstitele. Stačí vědět, do které skupiny rosnatek právě ta vaše patří, protože tomu musíte uzpůsobit pěstování.
V tomto článku najdete: základní iinformace o rosnatce , pěstování, trpasličí rosnatky, světlomilné rosnatky, druhy
Rosnatky
Rosnatky (lat. Drosera) jsou dalším rodem patřícím k masožravým rostlinám. Rosnatky náleží do čeledi rosnatkovitých (lat. Droseraceae) spolu s aldrovandkou (lat. Aldrovanda) a mucholapkou (Dioneea). Rod rosnatek čítá cca 150 druhů, formy i varitety.
Rosnatky mají za sebou dlouhou historii, první záznamy o těchto rostlinách pocházejí již z 12. století. Oficiálně byl rod rosnatek popsán C. Linném v roce 1753.
Název tohoto rodu masožravých rostlin pochází z řeckého slova "droseros" znamenající "pokrytý rosou". Rosnatky planě rostou na všech kontinentech v různých klimatických oblastech. Některé druhy rosnatek rostou v tropických oblastech, jiné daly přednost mírnému až chladnému klimatu.
Existují dokonce rosnatky, které přežívají i v mrazivých regionech. Většina rosnatek roste na světlých stanovištích, která jsou celoročně nebo alespoň v sezónně značně vlhká.
Seznámení s Rosnatkou
Rosnatky jsou víceleté rostliny tvořící růžice. Velikost růžice závisí na konkrétním druhu. Australské trpasličí rosnatky mají růžici o průměru několika milimetrů, zato stonky Australské hlíznaté rosnatky mohou dosahovat výšky i několika metrů.
Tvar listů i jejich barva jsou taktéž závislé na konkrétním druhu. Rosnatky jsou v tomto ohledu velmi rozmanité. Lapací mechanismus rosnatky je zcela odlišný např. od špirlice, o které si můžete také přečíst na našem webu. Listy rosnatky jsou osázeny tentakulemi, na jejichž konci jsou žlázy tvořící lapací sliz.
Lapací sliz se kromě odchytu drobného hmyzu stará i o následné trávení. Drobný hmyz je nalákán odrazem světla a červenou barvou tentakulí. Následně se kořist přilepí na slizké kapičky z jichž již není úniku. Ve snaze o vyproštění se oběť stále více obaluje ve slizu.
Některé druhy rosnatek (např. Drosera burmannii) dokáží své tentakule sklonit ke středu listu, čímž svou kořist navíc i sevřou.
Rosnatky se člení do čtyř skupin podle své původní domoviny.
Květy rosnatek bývají většinou bílé nebo růžové, kvetou pouze několik dní. Květy jsou složeny z pěti kališních a pěti korunních lístků a pěti tyčinek se třemi semeníky. Předností rosnatek je fakt, že mnoho druhů je samosprašných.
Pěstování rosnatek podle skupin
Rosnatky se člení do čtyř základních skupin podle místa svého původu. S původním stanovištěm souvisí i nároky jednotlivých rosnatek na pěstování.
Základními skupinami rosnatek jsou trpasličí rosnatky, nezatahující světlomilné rosnatky, snínomilné pralesní rosnatky Austrálie a rosnatky s přezimujícími pupeny.
Trpasličí rosnatky
Mezi trpasličí rosnatky patří například Drosera callistos, Drosera enodes, Drosera mannii, Drosera parvula, Drosera pygmaea, Drosera roseana a Drosera spilos.
Trpasličí rosnatky vyžadují pro uspokojivý růst maximální množství světla po celý rok. V bytě je umístěte na východní, jižní nebo na západní okno. Rosnatky se pěstují v plastových květináčích o průměru okolo 15 cm.
Nebojte se do většího květináče umístit i menší rostliny, výhodou většího množství substrátu je lepší stabilita pH. Květináče naplňte substrátem smíchaným z vláknité mechové rašeliny a jemného křemičitého písku v poměru cca 1:2.
Trpasličí rosnatky jsou teplomilné rostliny, které vyžadují v letním období teploty v rozmezí cca 18 - 25 °C a v zimě cca 15 - 20 °C. Trpasličí rosnatky dobře prospívají v širokém rozmezí vlhkosti od 40 % až do 80 %.
Stejně jako ostatní masožravé rostliny je pro zálivku doporučována měkká voda, nejlépe dešťová nebo destilovaná. Během vegetační sezóny by rosnatky měly stát neustále ve vodě, substrát nesmí v tomto období nikdy vyschnout.
V zimě rosnatky potřebují vody o poznání méně, ale i zde platí pravidlo - substrát nesmí nikdy vyschnout, musí být neustále vlhký.
Nezatahující světlomilné rosnatky
Ke skupině světlomilných nezatahujících rosnatek patří například Drosera indica, Drosera burmanii, Drosera capillaris, Drosera capensis, Drosera dielsiana a Drosera binata.
Pěstování této skupiny rosnatek je podobné jako u rosnatek trpasličích. Bez problémů rostou v obyčejných plastových květináčích naplněných směsí vláknité rašeliny a křemičitého písku (poměr 2:1).
Pokud pěstujete rosnatky na uzavřeném stanovišti, nezapomeňte je dostatečně větrat.
Na povrch substrátu můžete zasadit mech, který bude rosnatkám vytvářet příjemné mikroklima. Rosnatkám dopřejte během celého roku dostatek světla. Doporučená teplota pro pěstování rosnatek se liší pro letní a zimní období.
V létě je optimum v rozmezí 20 - 25°C, v zimě je nižší cca od 10 - 18 °C. S teplotou úzce souvisí i vlhkost a vzdušnost. Nezatahující světlomilné rosnatky prospívají při vzdušené vlhkosti cca 60 - 80 %.
Pro zálivku i pro rosení používejte zásadně měkkou dešťovou nebo destilovanou vodu. V létě rosnatky nechejte stát ve vodě, v zimě pouze udržujte vlhký substrát. Pokud se budete o rosnatky přes zimu vzorně starat, odmění vás na jaře bílými nebo růžovými květy vyrůstajícími na vysokém šlahounu.
Rosnatky s přezimujícími pupeny
Do této skupiny rosnatek patří například Drosera rotundifolia, Drosera linearis, Drosera intermedia a Drosera stenopelata.
Tato skupina rosnatek vyžaduje co nejvíce světla po celý rok. Optimální je pěstovat rosnatky při stálé teplotě v rozmezí 15 - 28 °C. Rosnatky s přezimujícími pupeny nesnáší příliš vysoké ani příliš nízké teploty.
Doporučená vlhkost pro pěstování těchto rosnatek se pohybuje v rozmezí cca 60 - 80%. Rostliny pokud možno pravidelně mlžte. Nezapomínejte na větrání, je podmínkou pro úspěšné pěstování. Odlišností této skupiny rosnatek je způsob jejich přezimování.
Většina rosnatek z této skupiny na zimu zatahuje a tvoří tzv. hibernakula (přezimující pupeny), které na konci vegetačního období odpadají od mateřské rostliny a na jaře z nich vyroste rostlina nová.
Stínomilné pralesní rosnatky Austrálie
Do této skupiny patří například Drosera schizandra, Drosera prolifera a Drosera adelae. Jak již samotný název napovídá, je tato skupina rosnatek o něco méně náročná na světlo než ostatní rosnatky.
Této skupině rosnatek stačí běžné denní světlo, v zimě jim nedělá problém ani kratší den a nižší intenzita světla. Není nutné jim uměle svítit. Stínomilné pralesní rosnatky potřebují méně světle, ale více vlhkosti.
Doporučená vlhkost prostředí pro pěstování těchto rosnatek je od 70 do 100%. Rostliny navíc pravidelně mlžte. Tato skupina rosnatek neomezuje růst v zimním období, rostou stejně po celý rok, proto vyžadují i stálou teplotu během celého roku v rozmezí od 18 - 30 °C.
Čím rosnatkám přilepšit?
Rosnatkám nejvíce prospěje pravidelné mlžení měkkou vodou. Hnojivem jim určitě nepřilepšíte, proto hnojivo do vody nikdy nepřidávejte, rosnatky i ostatní masožravé rostliny by uhynuly z důvodu nadbytku živin.
Rosnatkám nejlépe přilepšíte pravidelným mlžením, hnojivo jim uškodí!
Dokrmování? Dokrmování rosnatek není nutné. Pokud nejsou rostliny izolovány od okolního prostředí a hmyz se k nim může dostat, chytí si potravu samy. V opačném případě jim občas můžete předhodit živou mouchu.
Přesazování rosnatek
Rosnatky nepotřebují přesazovat příliš často, záleží na okolnostech. Většinou se přesazují jednou za 2 - 3 roky. Nejvhodnějším obdobím pro přesazování je konec zimy, když skončí období klidu.
Výsev rosnatek
Výsev rosnatek není nijak složitý. Je však nutné dát si pozor na to, kterou rosnatku vyséváte. Rosnatky s přezimujícími pupeny se vysévají jinak než tropické rosnatky.
Tropické rosnatky vysévejte do výsevního zařízení např. do minipařeniště nebo do misky naplněné rašelinou bez upravovaného pH (nejlépe do pH 5,5). Rašelinu před výsevem důkladně navlhčete dešťovou vodou. Na povrch substrátu rovnoměrně rozprostřete semena rosnatek, nezasypávejte je.
Rosnatky potřebují ke klíčení vysokou vzdušnou vlhkost a neustále vlhký substrát, proto je nutné výsev přikrýt sklem, vložit do mikrotenového sáčku nebo nejlépe umístit do minipařeniště.
Rosnatky s přezimujícími pupeny potřebují po výsevu projít obdobím chladu.
Misku (květináče) s výsevem je možné umístit do podmisky s vodou, aby mohla rašelina neustále nasávat potřebnou vláhu. Výsevní zařízení umístěte na světlé místo, ale bez dopadu přímých slunečních paprsků, které by mohly mladé rostlinky lehce spálit.
Semena by měla začít klíčit cca po 14 dnech až 1 měsíci v závislosti na podmínkách. Po vyklíčení začněte výsev pomalu odvětrávat, aby si rostlinky zvykly na nižší vzdušnou vlhkost.
K prvnímu přesazení do běžného substrátu jsou mladé rosnatky připraveny cca po 2 - 3 měsících. Po přesazení rosnatky cca týden méně zalévejte, poté zálivku vraťte do normálu.
Pokud se na listech rosnatky nebudou objevovat požadované "kapičky" je nutné zvýšit vzdušnou vlhkost např. umístěním rostlin do polouzavřeného akvária nebo do větší skleněné nádoby.
Semena rosnatek s přezimujícími pupeny musí před výsevem projít chladem stejně jako v přirozeném prostředí. Semena vysejte do misky stejným způsobem jako rosnatky tropické, ale místo na světlé stanoviště je umístěte do chladna (nejlépe na dno ledničky).
Ideální teplota je v této fázi výsevu okolo 5 °C. V ledničce byste měli výsev skladovat cca měsíc. Za tu dobu dojde k odbourání inhibitorů klíčení.
Po měsíci výsev z ledničky vyndejte, umístěte ho na světlé stanoviště. Dále již postupujte stejně jako u tropických rosnatek. Nezapomínejte na dostatečnou vlhkost substrátu a postupné odvětrávání po vyklíčení.
Mnoho zdaru při pěstování rosnatek vám přeje Lenka Z.