Myrta obecná
Myrta obecná (lat. Myrtus communis) je stálezeleným keřem patřícím do čeledi myrtovitých (lat. Myrtaceae). Synonymním označením myrty je latinské Myrtus boetica. Domovinou tohoto keře je Středomoří, kde je hojně pěstován pro okrasu. Atraktivní jsou květy, plody a vlastně i celkový vzhled tohoto keře, který dosahuje výšky až 3 metry. Jako hrnková rostlina doroste do maximální výšky cca 1,5 m. Myrta není mrazuvzdorná, což je hlavním důvodem, proč se v našich klimatických podmínkách nepěstuje ve volné kultuře. V té ji můžeme najít kromě Středomoří i na Azorských ostrovech a na Madeiře, kde byla zavlečena. Rozšířena je také v západní Asii, jižní Evropě a v severní Africe. Další odrůdou je i Myrta japonská nebo Myrta čínská.
Historie myrty obecné sahá až do starověku. V té době byla používána k léčbě a ošetřování širokého spektra neduhů. V antickém Řecku byly větévky myrty považovány za vyznamenání a za symbol cti. V řecké mytologii je myrta spojena s krásou a láskou, proto byla zasvěcena bohyni lásky a manželství Venuši Afrodité. Myrta však byla zároveň i rostlinou smuteční. Z dob starého Řecka pochází i název myrty. Její jméno se odvozuje od slova "myrtos" či "myron" což znamená vonný balzám. Označení je pravdivé, protože celá rostlina krásně voní.
Myrta obecná je keřem dosahující výšky od půl metru do cca 3 metrů, v příznivých podmínkách může dorůst až do 5 metrů výšky. Listy jsou eliptické, lesklé, kožovité, zelené barvy. Jejich délka je cca 2,5 - 5 cm. Květy jsou drobné, vyrůstají z paždí listů. Každý květ má pět korunních plátků a mnoho dlouhých a výrazných tyčinek. Barva květů je bílá. Plodem myrty obecné jsou bobule velké asi 7 až 12 mm, stopkaté, černé nebo modročerné barvy. Chuť bobulí je pryskyřičně hořká. Každá bobule obsahuje několik semen.
Existuje několik druhů myrt, které se od sebe liší tvarem a velikostí listů. Varietami myrty obecné jsou například myrtus communis "Tarentinia", což je drobnější keřík, který tvoří po odkvětu bílé plody. Větve jsou krátké, letorosty a stopky listů jsou hustě chlupaté. Listy mají úzký vejčitý tvar. Myrtus communis "Variegata" je kultivarem s pestrými listy, které mají žluté okraje. Myrtus communis "Buxifolia" má široce eliptické listy. Myrtus communis "Minima" je kultivarem zakrslého vzrůstu s malými listy. Plné bílé květy má kultivar myrty "Flore Pleno". Kultivarem pocházejícím ze střední Itálie je myrtus communis "Italica", který má větve a výhony strnule vzpřímené, listy jsou okrouhle kopinaté, dlouhé cca 3 cm.
Pěstování myrty obecné
Myrta obecná má ráda slunné stanoviště, snese však i polostín. Pobyt na slunném stanovišti zajistí tvorbu květů, na druhé straně však může dojít ke svinování listů. Na světlém stanovišti bez přímého slunečního záření bude mít myrta hezčí listy, avšak nebude kvést. V bohaté půdě sice snese mírný mráz, ale v našich klimatických podmínkách jsou mrazy často silnější a déletrvající, což by mohlo rostlinu nenávratně poškodit či zničit, proto se pěstuje jako hrnková rostlina. Myrtu sázejte do půdy bohaté na humus, bez obsahu vápna. Zemina by měla být dobře propustná. Myrta je citlivá na přeschnutí, proto ji zalévejte dobře odstátou vodou (nejlépe dešťovou) v takových intervalech, aby zemina v květináči nikdy zcela nevyschla. Po úplném vyschnutí substrátu by došlo k rychlému oschnutí a opadání listů. Opadání listů hrozí také při pěstování v příliš vysoké teplotě. Nejvhodnější je pěstování při normální pokojové teplotě cca 22 °C. Přes léto můžete myrtu letnit venku na chráněném balkóně či terase. Přes zimu je vhodné myrtu uchovávat na světlém místě s teplotou okolo 7 °C. Pokud budete myrtu v zimě pěstovat v chladnu, omezte zálivku, avšak pokud možno zvyšte vlhkost (např. rosením). Přes veškerou péči se může stát, že myrta v zimě opadá, to však nevadí, na jaře opět obrazí novými listy. Na jaře myrta ocení přesazení do většího květináče. Mladší rostliny přesazujte každoročně, starším postačí přesazení jednou za 2 - 3 roky. Při přesazování nezapomeňte dát na dno květináře vrstvu hrubého písku či kamínků jako drenáž, aby mohla voda dobře odtékat. Dalším úkonem prováděným na jaře je seříznutí vytáhlých výhonů. Rostlina díky tomu zhoustne. Myrtu lze tvarovat jako stromeček s kmínkem nebo jako bonsai. Často seřezávané rostliny však méně kvetou. Myrta se rozmnožuje semínky a vrcholovými či stonkovými řízky. Semínka se vysévají nejlépe na jaře, kdy jsou k tomu nejvhodnější světelné i teplotní podmínky. Semínka vysévejte do propustného substrátu, stejného složení jako pro dospělé rostliny. Před výsevem je namočte na hodinu do teplé vody a poté je vysejte nejlépe na povrch substrátu, můžete je i velice jemně zamáčknout. Nejvhodnější teplota pro výsev je v rozmezí 20 - 25 °C. První klíčky se objeví za 20 až 60 dní. Po celou dobu dbejte na dostatečnou vlhkost substrátu.
Škůdci na myrtě
Myrtu mohou napadnout molice, červci a štítěnky. Preventivním opatřením proti molicím je dostatečný přístup čerstvého vzduchu. Na letním stanovišti mohou myrtu občas napadnou mšice, které lze odstranit osprchováním mýdlovou vodou, pokud toto opatření nepomůže, použijte postřik na savý a žravý hmyz (postřik na hmyz). Na listech se může objevit i houbová skvrnitost listů a puklice. Houbovou skvrnitost odstraníte fungicidním přípravkem, puklice se odstraňují buď mechanicky nebo systémovým insekticidem. Největším škůdcem však může být samotný pěstitel. Pokud myrtě nedopřeje dostatek vody, opadají ji listy, na druhou stranu však nikdy nesmí v misce zůstat stát voda, to by myrtě začaly uhnívat kořeny.
Léčivé účinky a využití myrty
Z myrty se k léčivým účelům využívají listy a plody. Z myrty se uvolňuje éterický olej myrtol, který je skvělým prostředkem k pročištění dýchacích cest. Čaj z výtažků myrty se doporučuje úžívat při zánětech dásní, zánětech dutin a kašli. Myrtu lze použít i jako kloktadlo. Myrtová tinktura se využívá při urologických problémech a při zánětech močových cest, má totiž silné desinfekční účinky. Roztlučené listy léčí odřeniny, škrábance a rány. Někdy se používají i při léčbě lupénky.
Léčba by měla trvat vždy nanejvýš dva týdny, dlouhodobé užívání není vhodné!!!
Své využití najde myrta v kuchyni, kde lze její větvičky a listy požívat jako koření. Jejich chuť se podobá chuti plodu jalovce, je však o něco jemnější. Sušené listy a květy příjemně voní, proto se často přidávají do aromatických vonných směsí. Myrtový olej se přidává do parfémů, mýdel, mastí i šampónů. Z některých kultivarů se dokonce vyrábí víno a kořalky.
Myrta a její funkce při svatbě
To, že je myrta oblíbenou svatební dekorací, ví téměř každý, ale jak tato tradice vlastně vznikla? Spojení myrty a svatby je známé již z dob starého Řecka a Říma. Již v této době měli novomanželé myrtové věnce na hlavách. Myrtou se zdobil i vstup do domu ženicha a nevěsty. U nás se myrta začala pěstovat téměř v každé domácnosti v 19. století jako symbol lásky a oddanosti. Novomanželé v den svatby sázeli myrtové výhonky a pak o ně pečovali, protože se věřilo, že když se myrta ujme, bude manželství šťastné, když uschne, manželství nevydrží. Dnes myrtu často nosí nevěsta na svatební kytici, na šatech, zdobí se jí svatební vozy, stoly i lavice v kostele. Každý svatebčan má na klopě či na šatech připevněnou malou větvičku myrty. I dnes je tedy myrta považována za magickou rostlinu, která nosí novomanželům štěstí, lásku a plodnost.