Plačte nad cibulí - uzdraví vás
Cibule kuchyňská (lat. Allium cepa) náleží do čeledi amarylkovitých (lat. Amaryllidaceae) rostlin. Původní domovina cibule není přesně určena, nejvíce zdrojů za ni však považuje střední Asii. Zde se cibule pravděpodobně vyvinula z planého druhu cibule (lat. Allium oschaninii). Složitost určení jejího původu je dána také tím, že pro své léčebné účinky je známa již velmi dlouhou dobu. Znali ji už v období Sumérské říše, ve starém Egyptě, Indii i v Číně. Dnes je některý z mnoha druhů cibulí znám po celém světě.
Druhy cibule kuchyňské
Na trhu se vyskytuje mnoho druhů kuchyňské cibule. Hlavními rozlišovacími znaky jsou především tvar, který bývá nejčastěji kulatý či oválný, chuť cibule, období jejího pěstování a její barva - světlá či červená.
Jarní cibule
Jarní cibule se vysévají časně z jara, říká se jim také dlouhodenní odrůdy, protože ke správnému vývinu potřebují dlouhé letní dny. Některé odrůdy jarní cibulky se pěstují hlavně pro své cibule, u jiných se často využívá i lahodná nať. V našem e-shopu si můžete vybrat z několika odrůd jarní cibulky.
- Jarní cibule Alice, je žlutou, ranou odrůdou cibule, která se pěstuje převážně z přímého výsevu. Její cibule jsou kulovitého až ploše kulovitého tvaru. Velkou výhodou je velmi dobrá skladovatelnost a vysoká výnosnost.
- Tosca je naopak polopozdní až pozdní odrůdou jarní cibule. Její cibule jsou podlouhlého, oválného tvaru, jsou proto ideální ke krájení na plátky. Cibule Tosca může dorůst do průměru až 5 cm při délce cibule až 12 cm. Předností je pevnost a velmi dobrá skladovatelnost cibulí.
- Karmen je červeným druhem cibule, o čemž napovídá již samotný název. Červená je nejen slupka, ale také dužnina. Cibuli Karmen lze pěstovat ze semínek i ze sazeček. Hodí se pro přímou konzumaci i pro skladování.
- Pompei je lahůdkovou odrůdou jarní cibulky. Jde o ranou odrůdu, které se nelépe daří při pěstování z přímého výsevu. Cibulky jsou menší, elipsovitého tvaru a bílé barvy. Dužnina cibule je pevná, hodí se například ke sterilizaci. Velikost cibulí je možné regulovat hustším sponem výsevu.
- Štuttgartská cibule je tradiční odrůdou jarní cibule určená zejména pro pěstování ze sazečky. Dužnina je bílé barvy, chuťově je velmi dobrá, vyznačuje se ostřejší chutí. Výnosnost této odrůdy cibule je velmi vysoká. Doba skladovatelnosti je poměrně dlouhá.
Cibule ozimá
Cibule ozimá se vysévá na podzim a je určená k přezimování na záhoně. Známými odrůdami jsou například Augusta a Hiberna.
- Augusta je krátkodenní odrůda ozimé cibule. Je určená k setí na podzim a přezimování na záhoně. Její dužnina je bílé až nažloutlé barvy. Chuť je jemná, lahodná. Lze ji sklízet s natí ke svazkování i klasicky. Sklizeň je díky podzimnímu výsevu velmi brzy na jaře. Skladovatelnost této odrůdy ozimé cibule je krátká. Odrůda Hiberna má velmi podobné vlastnosti.
Cibule zimní (sečka)
Domovinou tohoto druhu cibule je Čína, odkud se postupně rozšířila do Ruska, v 16. století i do Evropy. Od klasické cibule se liší tím, že její cibulky jsou drobné, protáhlého tvaru a rostou v trsech. Listy jsou křehké a jemné. V kuchyni se nejčastěji využívá nať, která je jemné chuti, s vysokým obsahem vitamínu C. Předností je mrazuvzdornost a vytrvalost rostliny. K nejznámějším odrůdám zimní cibule patří Bajkal a Entita.
- Bajkal je vytrvalou odrůdou zimní cibule. Pěstuje se pro svou nať, je vhodný i pro svazkování. Výsev se provádí od jara do poloviny července. Sklizeň je závislá na době výsevu. U pozdějších výsevů se první sklizeň zelené natě provádí až v brzkém jaře následující sezóny.
Cibule šalotka
Cibule šalotka je známá i pod označením množilka. Využívají se její cibulky, které mají ostřejší chuť i nať. Své místo si šalotka získala zejména v ruské, francouzské a americké kuchyni. Přidává se do omáček. Předností je velmi dlouhá trvanlivost, která může být při dobrém skladování až dva roky.
Cibule perlovka
Cibule perlovka je trošku netypickým druhem cibule. Její cibulky jsou drobné, lesklé, bílé barvy. Nejsou moc trvanlivé, proto se obvykle nakládají do nálevu.
Pěstování cibule ze semen či ze sazečky?
Cibule se dá vysazovat dvěma způsoby – ze semen a ze sazečky. V našich podmínkách je možné použít obě alternativy. Při výsevu ze semen vyrostou menší cibulky, které je možné použít třeba k nakládání. Klasické velké cibule vyrostou pouze při pěstování ze sazečky, což jsou malé cibulky, které byly vypěstovány v předchozí sezóně. Nevýhodou při pěstování ze sazečky je kratší uskladnitelnost oproti pěstování se semen.
Cibuli vysévejte na slunné stanoviště. Půda by měla být bohatá na živiny, nesmí však být přímo vyhnojená chlévským hnojem. Výsev semen se provádí časně z jara, ale nesmí být předčasný, aby silné mrazy nepoškodily čerstvé klíčky cibule. Na klíčení cibule má velký vliv i dostatek vody v tomto období. Semena po zvlhčení nabobtnají, ale pokud nedostanou další dávku závlahy, tak již nevyklíčí. Výsev se provádí do hloubky cca 2 cm, řádky by měly být vzdáleny okolo 30 cm od sebe. Pro výsev je možné použít také minipařeniště, kde lze lépe regulovat závlahu a optimální teplotu pro klíčení. Mladé sazenice pravidelně zalévejte, odplevelujte. U vzrostlé sazenice si většinou vystačí s dešťovou závlahou a jsou téměř bezúdržbové. Sklizeň se provádí začátkem srpna, když má asi polovina rostlin polehlou nať. V této době je vytáhněte z půdy a nechte je na záhoně ještě několik dní ležet, aby se cibule „zatáhly“ a vydržely pak déle uskladněné.
Pěstování ze sazečky probíhá stejně. Pro výsadbu vyberte nepoškozené a zdravé cibulky, které pomocí sázecího kolíku vpravte do půdy. Optimální vzdálenost závisí na konkrétní odrůdě, nejčastěji se používá vzdálenost cca 10 cm od sebe.
Zdraví z cibule
Blahodárné účinky cibule jsou velmi rozmanité. Nejvýznamnější látkou obsaženou v cibuli je allicin. Jde o přírodní antibiotikum, které je obsaženo také v česneku. Kromě allicinu je cibule plná dalších vitamínů a minerálů. Je bohatým zdroje kyseliny listové, vitamínů skupiny B, vitamínu C, E a karotenů. Za zmínku stojí i obsažené minerály, a to zejména železo, fosfor, síra, zinek, draslík, vápník, sodík, měď, jód.
Cibuli lze s úspěchem použít při léčbě nachlazení, angíny i chřipky. Hlavní léčivou látkou je již zmiňovaný allicin, který se dokáže poprat s příznaky těchto nemocí. Při onemocnění se užívá šťáva z nakrájené cibule posypané cukrem, obdobné účinky má i odvar z cibule (cibulový čaj). Rýmu lze léčit prostým vdechováním výparů z čerstvě nakrájené cibule. Cibule má příznivé účinky i na žaludek a střeva. Pomáhá udržet zdravou střevní mikroflóru, zlepšuje chuť k jídlu i následné trávení. Užívání uměle vyrobených léků se mohou vyhnout lidé s mírnější formou vysokého krevního tlaku. Silice obsažené v cibuli totiž dokáží velmi rychle snížit vysoký krevní tlak. Kromě tlaku dokáže cibule snížit i hladinu škodlivého cholesterolu a cukru v krvi. Velmi účinná je cibule na ošetření bodnutí hmyzem. Čerstvě rozříznutá cibule se přiloží na postižené místo, čímž dojde k omezení otoku a svědění. Cibule je navíc přírodním afrodiziakem, protože zlepšuje prokrvení pohlavních orgánů a stimuluje tím libido.
Jak je to s tím pláčem?
Nad krájením cibule si popláče téměř každý. Dráždivý plyn, který vzniká reakcí cibulových buněk na kyselinu sulfonovou se dostane do kontaktu s oční rohovkou a to následně vyvolá slzení. Tohoto efektu často využívají herci ve scénách, kde musí plakat. Vzpomínáte přece na Šíleně smutnou princeznu.