Použití mykorhizy při pěstování
Mykorhiza znamená symbiotický vztah mezi rostlinou a houbou. Houba dodává vodu a živiny, rostlina zase poskytuje houbě cukernaté látky a hormony. Jedná se tedy o oboustranně prospěšné soužití.
Tento vztah je v přírodě zcela běžný, mykorhiza se vyskytuje u naprosté většiny (cca 95%) všech rostlin. V dnešní době jsou však podhoubí často ničena používáním chemických přípravků, minerálních hnojiv, orbou a udusáváním půdy.
Houby jsou na tyto činitele velmi citlivé a intenzivní obdělávání nepřežijí. Bez nich je ovšem mnohem složitější něco vypěstovat - rostliny více strádají suchem i nedostatkem živin, kterými by je jinak zásobila prospěšná houba.
Princip mykorhizy
Pokud podhoubí potká kořeny správného druhu rostliny, dochází vlastně k "napadení" - houba násilím pronikne do mezibuněčných prostor nebo přímo do buněk vnější části kořene. Poté dochází k ustálení rovnovážného vztahu, ze kterého mají obě strany prospěch.
Podhoubí je hustou sítí jemných vláken, která několikanásobně zvětšují plochu kořene a umožňují tím efektivnější transport vody a rozpuštěných látek.
Houby zase získávají od rostliny produkty fotosyntézy, které samy nejsou schopny vytvářet, protože postrádají chlorofyl. Mohou také přijímat látky podporující růst. V některých případech může symbióza přerůst v parazitismus, pokud jeden z organismů získá přílišnou převahu.
Druhy mykorhizy
Podle toho, jak symbióza vzniká, můžeme rozlišit několik různých kategorií:
Endomykorhiza
Jde o častější formu symbiózy. Při tomto typu mykorhizy pronikají houbová vlákna dovnitř buněk kořene.. Houby, které se tohoto vztahu účastní, nejsou samostatně většinouschopné přežít.
Mezi typy endomykorhizy patří:
- Orchideoidní mykorhiza - mnohé orchideje jsou při klíčení zcela závislé na houbě, protože semena neobsahují prakticky žádné živin
- Arbuskulární mykorhiza - nejčastější typ mykorhizy vůbec, vyskytuje se u 90% rostlin. Hyfy se uvnitř buněk větví.
- Erikoidní mykorhiza - typická pro kyselomilné rostliny (borůvky, azalky, vřesy...)
Ektomykorhiza
Méně častý druh mykorhizy. Houba při ní tvoří plášť na povrchu kořene a nahrazuje kořenové vlášení. Hyfy nepronikají dovnitř kořenových buněk, pouze do mezibuněčných prostor.
Rostliny s tímto typem mykorhizy mívají kořeny redukované s chybějícím kořenovým vlášením, často vidličnatě větvené. Patří k nim některé jehličnany a lesní listnáče - bříza, dub, buk, smrk, modřín, borovice.
Houby, které tvoří tuto symbiózu, zná každý houbař - jedná se často o druhy, které tvoří velké, někdy i jedlé plodnice (houby vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé). Většina jedlých druhů hub vytváří ektomykorhizu.
Jak získat a udržet symbiotické houby
Mykorhizní houby se v přírodě vyskytují hojně. Na místech, která jsou obhospodařovaná nebo v kupovaném substrátu v květináči však většinou nedostanou šanci.
Jednou z možností, jak tyto houby získat, je přenést trochu zeminy od rostliny v přírodě k té na Vaší zahrádce. Úspěšnost však není příliš velká, navíc si můžete spolu s prospěšnými houbami přinést i nějaké škodlivé.
Podobný postup je umístění pilin k rostlině, u které mykorhizu předpokádáme - podhoubí by mělo do pilin prorůst a my si je můžeme odnést na zahradu. Úskalí jsou ale stejná jako v předchozím postupu.
Důležité vždycky je najít stejný strom nebo rostlinu, protože mykorhizní houby jsou často velmi úzce specializované - jeden druh houby může být schopen navázat symbiózu třeba jen s jedním druhem rostliny.
Výrazně jednodušší a spolehlivější je zakoupení mykorhizních přípravků. Ty obsahují správné druhy hub podle toho, k čemu je přípravek určen, a navíc v dostatečném množství.
Lze je aplikovat zálivkou nebo ve formě gelu nebo roztoku při sázení přímo na kořeny rostlin. Aplikace při výsadbě je nejefektivnější.
Navíc, pokud jednou přípravek použijete a podhoubí se v pořádku ujme, houby se v půdě udrží i nadále, pokud pěstujete stejnou plodinu každý rok a nepoužíváte mnoho fungicidů.
Pokud je jejich užití nezbytné, pak je alespoň neaplikujte v zálivce - tím by mykorhiza pravděpodobně úplně zanikla.
Je třeba myslet na to, že mykorhiza je také houba, i když prospěšná. Proto po aplikaci přípravků nepoužívejte nejméně několik týdnů k rostlině fungicidy, nejlépe se jich vyvarujte úplně.
Pokud chcete umožnit mykorhize rychlý rozvoj, je lepší vyhnout se aplikacím umělých hnojiv a používat spíš hnojiva organická a organominerální.
Mykorhiza není vhodná do úplně všech prostředí. Pokud je Vaše zahrádka přemokřená nebo hodně bohatá na všechny živiny, nebude mít aplikace mykorhizy velký význam.
Houby totiž potřebují půdní kyslík, stejně jako kořeny rostlin, proto v přemokřené půdě dlouho nepřežijí.
Při dostatečném zásobení rostlin vodou i živinami má houba pro rostlinu jen malý význam, naopak jí může ubírat část látek, které by mohla použít k vlastnímu růstu.
Málokterá půda je ovšem natolik bohatá, aby houba nepřinášela rostlině užitek - důležité jsou především mikroprvky, které leží často ve větší hloubce nebo jsou vázané v minerálech, odkud je houba může získat.
Obzvlášť výhodná je mykorhiza v podmínkách s menším množstvím mikroprvků (na rostlinách můžete většinou pozorovat blednutí a žloutnutí listů, případně skvrny a okrajové nekrózy listů), s vysychající půdou nebo na místech, kde hrozí napadení chorobami.
Mykorhiza umožňuje zásobení rostliny i hůře dostupnými prvky a vodou, čímž omezuje stres rostliny spojený s nedostatkem vláhy. Díky této výživě, zásobení vodou a některým látkám je rostlina se symbiotickou houbou vitálnější a odolnější vůči stresu i chorobám.
Mykorhizní přípravky pomáhají rostlinám rychle růst a bohatě plodit. Vyzkoušejte je i Vy, poznáte rozdíl!
Napsala Eliška Kadlecová