Léčivé rostliny kolem nás

Léčivé rostliny kolem nás

Léčivé rostliny kolem nás dnes i v dobách minulých..

Mezi užitkovými rostlinami tvoří početnou skupinu léčivé, aromatické a kořenné rostliny. Zájem o ně není jen třeba v zemědělství, kde se mnohé z nich pěstují, nýbrž, a to především, ve farmacii, v kosmetice, v potravinářství, kde se zpracovávají. Jak se tedy mohou léčivé rostliny charakterizovat? Jsou to rostliny sbírané z planých porostů ve volné přírodě nebo pěstované, obsahující terapeuticky účinné látky, a sloužící proto k léčení. Od toho název léčivé rostliny. Vedle léčebného použití mohou být i zdrojem aromatických látek pro parfumerii a potravinářství. Mezi léčivými rostlinami najdeme tzv. jednoúčelové druhy, těch je ale většina a vlastní léčebné použití bývá u nich jen okrajové.

Mezi druhy výhradně léčivé, bez jiného užitku, patří pro člověka při nadměrném dávkování jedovaté druhy léčivých rostlin, např. durman obecný, kýchavice bílá, náprsník vlnatý, paličkovice nachová, nebo nejedovaté léčivé rostliny, jako jitrocel kopinatý, medvědice lékařská, řepík lékařský aj. Příkladem léčivých rostlin, jejichž využití je širší, ale uplatňujících se především v léčení, jsou bez černý, používaný též k přípravě osvěžujících nealkoholických nápojů, domácích vín a zavařenin, benedikt lékařský, užívaný hojně v likérnictví, heřmánek lékařský, poskytující silici pro četné kosmetické přípravky a koupele, hlaváček jarní, uplatňující se v okrasném zahradnictví jako skalnička atd. Jsou ovšem i léčivé rostliny, jejichž použití v terapii je rozsahem, oproti jejich významu např. V potravinářství, nepatrné. Příkladem mohou být cibule, česnek, pažitka, křen, paprika, petržel nebo pastiňák, které jsou a zřejmě zůstanou i nadále především zeleninou. Podobně je tomu i u anýzu, fenyklu, kmínu, koriandru, tymiánu a jiných, jichž se v první řadě používá jako koření. Ještě výrazněji je i farmaceutická upotřebitelnost některých druhů překryta u vyloženě zemědělských plodin jejich hlavním použitím, jako např. u máku, lnu a chmele. To ovšem neznamená, že uplatnění léčivých rostlin v lékařství bylo pro člověka méně důležité.

 

Bylinky v dřívějších dobách 

Do počátku novověku tvořily léčivé rostliny základ tehdejšího souboru léčiv. Lékárníci i lékaři je měli sušené jako drogy k přípravě rozmanitých čajů a připravovali z nich jednoduché i složitější tinktury, extrakty a sukusy, které pak používali k přípravě sirupů. Kapek, nálevů, vývarů, mastí a mazání. Koncem 18. století a začátkem 19. století vrcholila. Ale zároveň odeznívala proslulost léčivých rostlin, do té doby nijak nedotčená. Z historie použití léčivých rostlin je možno ještě připomenout, že všichni slavní lékaři starověku a středověku, nemajíce takřka jiné prostředky, považovali léčivky za základ své terapie.

  

Ve středověku se vlivem klášterů a jejich zahrad, kde se léčivé rostliny pěstovaly, rozšiřovala znalost léčivých rostlin mezi prostý lid. Necháme-li stranou čarodějnictví, pověry, víru a nadpřirozenou moc duchů a podobné přežitky, je možno již ve středověku zaznamenat úspěšně se rozvíjející lidové léčitelství, které vycházelo z tradovaných zkušeností. Namnoze přetrvává dodnes i v civilizovaných oblastech a je spojeno s využíváním mnohých léčivých rostlin, ponejvíce ve formě stále oblíbených bylinných čajů.

 

Na začátku 20. stol. se zdálo, že léčivým rostlinám a jejich obhájcům mezi lékaři je odzvoněno a že nezbývá nic jiného než se smířit snad s pomalým, ale jistým zánikem jejich někdejší slávy a významu. Druhá polovina stol. však ukázala, že taková předpověď nebyla správná. Domnívat se nebo dokonce tvrdit, že z lékáren i farmaceutické výroby zmizí i druhy léčivých rostlin, jež tam dosud zbyly, není logické. Vždyť za mnohem kratší dobu, za několik desetiletí, zmizelo z trhu nesrovnatelně větší množství syntetických preparátů a stěží by proto někdo mohl prohlašovat, že syntetická léčiva jsou jako celek odsouzena k zániku.