Léčivé rostliny - účinné, užitečné a hlavně léty vyzkoušené

Zahrada plná bylinek je harmonií krásy a užitečnosti, dnes to však jev ojedinělý. Moderní životní styl, pokroky v medicíně a zhoršující se životní prostředí zapříčinily, že se z našich příbytků, zahrad i jídelníčků začali pomalu vytrácet právě léčivé rostliny. Bylinky jsou odpradávna důležitou součástí prevence onemocnění a v současnosti jsou proto i nezbytnou složkou průmyslově vyráběných léčiv.

Léčivé rostliny odjakživa sloužily jako nejdostupnější prostředek proti jakýmkoliv nemocem a neduhům. Už staré generace odhalovaly léčivé účinky mnoha rostlin a zkušenosti s nimi si předávali z generace na generaci, převážně ústním podáním. První zápisky týkající se rostlin a jejich léčivých účinků nacházíme v hliněných tabulkách z Babylonu před 3000 let př.nl. Následně se pěstováním a léčivými účinky rostlin zabývali zejména východní kultury v Číně, Asýrii a Indii. Nejznámější byl čínský císař Jen Ti, známý jako božský hospodář, který pro blaho lidu ochutnal množství rostlin, aby zjistil, které z nich jsou jedovaté. Všechny své poznatky shrnul v kaňonu o bylinách.

Toto dílo se stalo jakousi základnou pro poznávání a studium rostlin až do 17.století. Pak nastalo období herbářů s 3 nejvýznamnějším díly o rostlinách; Leonarda Fuchu De Histria Stirpium (1542), Johna Gerarda Gerardův herbář (1597) a Johna Parkinsona Theatrum botanicum (1629), který již obsahoval 3000 léčivých rostlin a mnoho užitečných poznatků o nich. Až do 17.století se herbáře dělili na botanickou část a na část věnovanou léčitelství. Léčivé rostliny se pomalu třídili, rozebírali a demystifikovali. Význam léčby bylinkami v 18.století poklesl, ale znovu ožil během 2.světové války, kdy byl nedostatek potravin a hlavně léků; zuřily nemoci, bylo mnoho zraněných. Využívaly osvědčené terapeutické postupy ve fytoterapii, které byly velmi šetrné vůči nemocnému jedinci, přesto velmi účinné.

Léčení rostlinami je dodnes doporučenou doplňkovou léčbou, která podporuje a napomáhá moderní medicíně. Při správném využití je léčba bylinkami velmi účinnou metodou podporující navrácení ztraceného zdraví a duševní rovnováhy. Je doplňkem při léčbě všech onemocnění nebo je hlavní léčbou při chorobách s mírnějším průběhem. Bylinky v minulosti dotvářely estetický dojem ze zahrad, byly pěstovány cíleně, nejen pro svou krásu a estetičnost, ale i pro svou lahodnou chuť a vůni. Tím se začala éra pěstování bylin v zahradě, ke které bychom se měli vrátit. Díky nepříznivým účinkům chemických prostředků denní spotřeby, barviv, kosmetických přípravků a následným alergiím jsme nepřímo nuceni k užívání převážně přírodních látek.

Léčivé rostliny si můžeme vypěstovat sami, skromným rostlinkám stačí malý prostor na parapetu okna nebo vyčleněné políčko v zahradě. Díky léčivým rostlinám se nejen náš byt, ale i zahrada provoní, získá pestrobarevný nádech a přinese nám nejen užitek, ale i potěšení a místo, kde naše tělo pookřeje a zrelaxuje. Platí pravidlo, čím déle pěstujete bylinky, tím hlouběji se budete o ně zajímat.

Proto je důležité vědět, jaký druh rostlinek se používá k léčbě toho kterého onemocnění nebo jeho prevenci v různé podobě a to jako:

• Zábal a odvar - posekané čerstvé bylinky vložíme do skleněného poháru nebo jiné nekovové nádoby a zalijeme vařící vodou. Zápar necháme louhovat velmi krátce - půl minuty. Pokud ho připravujeme ze suchých bylinek, tak směs necháme louhovat 1-2 minuty. Kořeny vložené do předepsaného množství vody necháme po krátkém povaření (obvykle 3 minuty) louhovat. Obecně platí, že jednu zarovnanou lžičku směsi zalijeme 250ml horké vody.

• Čerstvou šťávu - připravíme v odšťavňovači. Získanou šťávu nalijeme do lahví, uskladníme v lednici, kde vydrží i několik měsíců. Podáváme po kapkách nebo aplikujeme na postižená místa na těle.

• Mast - připravíme 4 hrsti nadrobno nasekaných bylin, které vložíme do 500g rozehřáté vepřového sádla, směs promícháme a krátce povaříme. Po vychladnutí mast odložíme do chladničky, druhý den přihřejeme, směs přefiltrujeme přes lněné plátno a naplníme do lahví.

• Tinkturu - láhev naplníme předepsaným množstvím bylin a zalijeme 40% ovocnou nebo obilnou lihovinou. Směs necháme minimálně 14dní postát na teplém místě při teplotě 20 C, někdy protřepeme. Potom připravenou směs scedíme a zbytky prolisujeme. Podáváme vnitřně, s čajem nebo používáme na přípravu obkladů.

V lidském organismu probíhá okolo 15 000 biochemických reakcí, z nichž zhruba 5000 řadíme mezi ty základní. Když se všechny tyto reakce uskutečňují normálně, v organismu probíhá normální látková výměna. V opačném případě funkce buněk, tkání a orgánů je narušena, lidský organismus onemocní. Na začátku onemocnění se narušené funkce kompenzují regulačním mechanismem organismu, později chorobný stav vyžaduje zásah. Na harmonický průběh látkové výměny jsou nezbytné několik chemické látky, vitamíny a enzymy a mikroelementy. Lidský organismus nejpřirozeněji přijímá jako produkty rostlinné buňky. Právě proto je terapie léčivými rostlinami přirozenější a fyziologitější než syntetické látky. Mezi nejběžnější užívané léčivé rostliny od nepaměti patří: Mateřídouška, máta peprná, meduňka lékařská, kopřiva dvoudomá, řepík lékařský, heřmánek pravý a šalvěj lékařská.

• Mateřídouška (Thymus serpyllum)

Je vytrvalá rostlinka, která roste na loukách, okrajích lesů a polních cest. Její léčivé účinky využíváme při katarech horních cest dýchacích, bronchitidě a zápalu plic. Účinkuje tlumivě při suchém a spastickém kašli. Výborně pomáhá i při žaludečních a střevních onemocněních nervového původu. Připravujeme z ní zábal a odvar.

•  Máta peprná (Mentha piperita)

Je vytrvalá bylina, která roste volně na loukách v blízkosti potoků, případně ji cíleně pěstujeme v zahradách. Listy máty obsahují silici s obsahem mentolu, jejíž vděčíme za krásnou štiplavou chuť a výrazné aroma. V lidovém léčitelství využíváme hlavně mátový olej, který dobře účinkuje proti zvracení, při nevolnosti, odstraňuje křeče při
kolikách žaludku a žlučových cest.

•  Meduňka lékařská (Melissa officinalis)

Je vytrvalá bylina, u nás volně neroste, vysazujeme ji do zahrad. Účinkuje sedativně a spasmolytický. Odstraňuje únavu, snižuje bolesti kolem srdce, snižuje se krevní tlak, zpomaluje dýchání, uvolňuje plyny ve střevech a zastavuje zvracení. V lidovém léčitelství se využívá hlavně na podporu chuti k jídlu, na posíleneni zraku, při mozkové mrtvici a pod. Připravujeme z ní zábal a lihový extrakt.

• Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) 

Je vytrvalá bylina, která se vyskytuje na loukách, pastvinách, na okrajích potoků a řek. Zastavuje krvácení při hemeroidech, děložních onemocněních a žaludečních vředech. Působí blahodárně při zácpě, arterioskleróze, při cukrovce, při poruchách menstruakčního cyklu, klimakteriu, při bolestech kloubů a pod. Používáme z ní odvar a zábal.
 

• Řepík lékařský (Agrimonia aupatoria)

Je to vytrvalá bylina, kterou najdeme na vápencových půdách, v křovinách, na loukách a pastvinách. Má diuretický, močopudný a stahující účinek. Používá se při léčbě hepatitidy, chronickém zánětu žlučníku, při ledvinových kamenech, při onemocněních ústní sliznice. Jako podpůrnou léčbu ho využíváme při plicní a kožní tuberkulóze, při hemeroidech a dně.

• Heřmánek  (Matricaria recuita) 

Je to jednoletá bylina, kterou najdeme na loukách, polích, pastvinách a okrajích cest. Heřmánek má protizánětlivý a změkčující účinek při onemocněních trávicího traktu, kolikách žaludku a střev a při zánětu dýchacích cest. Používáme ho jako zábal.

• Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)

Je to vytrvalý polokeř, který se v našich podmínkách cíleně pěstuje v zahradách. Působí proti vylučování - snižuje sekreci potních žláz a snižuje laktaci kojících matek. Má i protizánětlivé účinky při akutních a chronických onemocněních trávicího traktu, používá se jako kloktadlo při angíně a zánětech ústní dutiny, při vykašlávání krve u nemocných na TBC, při hemeroidech a při dlouhodobé menstruaci. Připravujeme z ní zábal.