Dýně na zahradě

Dýně ,jejíž správný název je Tykev obecná (Cucurbita pepo), je jednoletá popínavá rostlina z čeledi tykvovitých ,,Cucurbitaceae". K nám do Evropy byla dovezena v 15. století při příležitosti dobývání Ameriky Kryštofem Kolumbem. Je ceněna pro své bobulovité plody rozličných tvarů, velikostí i zabarvení.

Pro severoamerické Indiány patřila mezi posvátné rostliny. Nejdříve začli sbírat její olejnatá semena a později zjistili, že má i sladkou dužinu. Nazývali jí ,,askutasquash", to se dá přeložit jako ,,jíst rovnou bez vaření".

Druhy dýní:

Rozeznáváme mnoho druhů dýní. Dělí se na letní a zimní. Do letních patří cukety a patizony, do zimních dýně muškátová, dýně Uchiki Kuri, tykev Goliáš a další.

Cuketa (Cucurbita pepo)

Cuketa vznikla až šlechtěním v Itálii. Je keříčkovitého vzrůstu a kvete tmavě žlutými velkými květy. Plody jsou většinou zelené barvy, někdy i žlutozelené a žluté s hladkým povrchem a tvarem připomínajícím velikou okurku. Nejchutnější jsou plody mladé do 25cm. Šikovné hospodyňky je připraví na mnoho způsobů, vždy se tepelně upravují a výborné jsou například jako obdoba bramboráku. Mají vysoký obsah draslíku, minerálních látek a zejmena karotenu.

Dýně máslová Butternut (také nazývána muškátová)

Je jednou z menších dýní hruškovitého tvaru, má málo semínek a hodně dužiny. Její slupka je jemná, proto se při tepelné úpravě nemusí loupat. Najde si také ale uplatnění za syrova, protože i tak má výbornou jemně oříškovou chuť.

Dýně Uchiki Kuri (červené Hokkaido)

Je snad nejpopulárnější dýní. Chutí snad ještě předčí dýni muškátovou a je bohatým zdrojem vitamínů. Japonci ji pěstovali na ostrově Hokkaido, odtud její název, ale můžeme se setkat také z názvem kaštanová dýně. Má nízký obsah sodíku a vysoký obsah draslíku. Kromě obsahu prospěšných látek na sebe dokáže vázat toxiny, které vyplavuje z těla ven. Tato dýně se velmi hodí na pečení. Hodí se i jako náhražka brambor.

Tip: Dýni Hokaido je vhodné konzumovat při redukční dietě!

Pěstování dýně

Kvalitní dýně si vypěstujeme na středně těžkých půdách, dobře zásobených živinami. Snese přímé organické hnojení. Dýně nám vyrostou i na kompostu, který nám může zastínit a pokrýt. Sazeničky je možné předpěstovat jednoduše i doma v obýváku nebo v půli května, kdy už nehrozí mráz, vysejeme semínka přímo do země do hloubky 3-5cm. Vzdálenost rostlinek od sebe by měla být alespoň 1 metr. Pokud budou sazenice na slunném stanovišti a budeme je hojně zalévat ,dočkáme se bujného porostu. Dýně je schopna se plazit, toho lze využít a dát k ní oporu. Je to výhodné tam, kde máme méně místa, dýně porostou do výšky po opoře. Pěstování je tedy snadné ,nejvíce dáváme pozor, než mladé rostlinky zesílí a chráníme je před slimáky, kteří by si na nich rádi pochutnali. Když budeme porost i pravidelně odplevelovat, zaručeně se dočkáme krásně zbarvených plodů.

Uskladnění dýně:

Pokud nemá dýně porušenou slupku a má dobře zaschlou stopku vydrží nám opravdu dlouho. Uchová se snadno, když ji nejprve necháme pomalu zatáhnout asi 14 dní při pokojové teplotě na suchém místě a teprve potom ji přemístíme do chladnějšího prostoru kde je zhruba 15 stupňů, opět na suché místo. Vydrží nám až do jara, dýně hokkaido vydrží až šest měsíců, špagetová dýně až jeden rok. Dýně, které necháme v teple dojít, jsou navíc sladší, protože část škrobů se přemění na cukry. Uskladněné dýně pravidelně kontrolujeme.

Dýňová semínka