Čajovník doma i na zahradě

Čajovník čínský (lat. Camellia sinensis, dříve také Thea sinensis) je stálezeleným keřem z čeledi čajovníkovitých (lat. Theaceae). Domovinou čajovníku je jižní a jihovýchodní Čína, Vietnam, Laos, Barma a Indie. Zde se tato rostlina pěstuje na rozlehlých plantážích až do nadmořské výšky cca 2000 m. n. m. O čajovnících pěstovaných ve vyšších nadmořských výškách se tvrdí, že jejich lístky jsou kvalitnější než ty ostatní.

První písemné zmínky o čaji a pěstování čajovníku pochází ze 3. století našeho letopočtu. Legendy však čajovník opěvují již o mnoho dříve, ještě v době před naším letopočtem. Obliba čaje se rychle rozšířila po celém světě, lidé oceňovali zejména jeho výjimečnou chuť a blahodárné účinky. Čajovník se tedy začal pěstovat i jinde než ve své domovině. V současnosti se rozsáhlé čajové plantáže nacházejí i v Japonsku, Indonésii, v oblasti Kavkazu, na Cejlonu. Pěstování čajovníku však není jen výsadou Asie, pěstuje se i v Evropě - v Gruzii a na Azorských ostrovech. Dále je čajovník pěstován na Jávě, Sumatře a v jižní Africe.

Pěstování čajovníku na plantážích

Čajovník se pěstuje jako keř nebo strom, častější je pěstování ve formě keře, protože z malých rostlin se pohodlněji sbírají lístky. Čajovníky pěstované na plantážích ve vyšších nadmořských výškách mají sice menší listy i celkové olistění je chudší, avšak právě tyto lístky jsou podstatně kvalitnější než ostatní. Mladé čajovníky se získávají ze semen či řízkováním. Semena se vysévají do speciálních pařenišť z nichž se cca po půl roce přesazují na plantáže. Asi po dvou letech se keře poprvé stříhají, aby se rozvětvily a nerostly příliš do výšky. Ve třech letech jsou rostliny čajovníku připraveny na první sklizeň. Z čajovníků pěstovaných pro získání čaje vyšší kvality se lístky sbírají později.

Rostlina čajovníku je schopna produkovat kvalitní lístky cca 30 let. Doba sklizně je závislá na druhu čajovníku a na místu pěstování. Většinou se přizpůsobuje srážkám. Sklizeň probíhá několikrát do roka. Lístky pro čaje nižší třídy se sklízí i 30 x ročně, pro vysoce kvalitní čaje se lístky sklízí jen 3 - 4 ročně. Kvalita sklizně kolísá, první sběr bývá nejkvalitnější. Pěstitelé mají sklizně přesně načasované, stanovené termíny striktně dodržují. Sklizeň se provádí ve většině zemí ručním sběrem (trháním nebo stříháním nůžkami). Zejména v Japonsku se pro zvýšení efektivity sběru začaly používat speciální stříhací stroje.

Víte, že?

Po sklizni se lístky zpracovávají a podle stupně fermentace z nich vznikne některý druh čaje - bílý, zelený, žlutý či černý). Všechny tyto druhy čaje jsou vyráběny z jediné rostliny - z čajovníku čínského.

Typy čaje podle stupně fermentace lístků čajovníku

• Černé čaje prošly úplným procesem fermentace, proto mají tmavou barvu, jsou chuťově velmi výrazné a hutné. Číňané tento druh čaje nazývají červený, podle barvy nálevu. Pravým černým čajem je pro Číňany pouze vícenásobně fermentovaný čaj Pu Erh. Černý čaj je oblíben po celém světě, zejména pak v Evropě.

• Zelené čaje jsou zcela nefermentované, protože ihned po sběru a lehkém zavadnutí lístků se tepelně zničí enzymy, které fermentaci způsobují. Tento typ čaje  je velmi oblíben a často také vyráběn v Číně a v Japonsku. Zelené čaje jsou chuťově jemné, nálev z nich má zelenou až žlutozelenou barvu.

• Žluté čaje se podobají zeleným. Hlavním rozdílem ve výrobě tohoto druhu čaje je v pomalém sušení. Při sušení proběhne dodatečná fermentace. I chuťově jsou žluté čaje velmi podobné čajům zeleným. I v Číně se žlutý čaj vyrábí velmi zřídka, proto se s ním u nás moc často nesetkáme.

• Bílé čaje na rozdíl od jiných druhů neprochází tepelným zpracováním, čímž si zachovávají většinu svých původních látek. Pro získání bílého čaje se sbírají pouze nejmladší lístky a vrcholové pupeny. Sklizené lístky se nechají zavadnout a potom se rovnou suší. Bílé čaje se vyrábějí téměř výhradně v čínské provincii Fujian a patří k nejjemnějším.

Botanický popis čajovníku čínského

Čajovník čínský je stálezeleným keřem dorůstajícím ve volné přírodě až 8 metrů. Na plantážích se zastřiháváním udržuje menší, maximálně do dvou metrů výšky. Listy čajovníku jsou kožovité, střídavě rostlé, kopinatého tvaru se zubatými okraji. Spodní strana listu je porostlá jemnými bílými chloupky, které jsou nejlépe viditelné na tzv. tipsech, což jsou ještě nerozvinuté pupeny listů. Květy čajovníku mají bílou nebo narůžovělou barvu a vzdáleně připomínají květy našich třešní. Každý květ má 5 - 9 korunních lístků vyrůstajících jednotlivě nebo po 2 - 3 v úžlabí listů. Květy čajovníku jsou cizosprašné. Po opylení se z květů vyvine třípouzdrá tobolka, v niž jsou 3 kulovitá, hnědá, lesklá semena.

Výsev semen

Rostliny čajovníku si vypěstujete za semen, která jsou poměrně tvrdá, proto se provádí stratifikace semen formou mechanického poškození tvrdé slupky a následné máčení ve vodě. Tvrdé slupky jemně narušte nožem a takto připravené je vložte do vodní lázně o teplotě kolem 20 °C. Ideální délka máčení jsou 2 - 3 dny. Druhým způsobem stratifikace je uložení mírně narušených semen do vlhké rašeliny při teplotě okolo 6 - 8 °C. Poté semínka vysejte do připraveného výsevního zařízení.

Vhodným substrátem je rašelina s nižším obsahem vápníku. Při klíčení by se měla teplota pohybovat mezi 20 - 25 °C, substrát by měl být po celou dobu vlhký. Optimální teploty a vlhkosti dosáhnete použitím speciálního minipařeniště. Výsevní zařízení přesuňte na polostinné stanoviště. Vzešlé rostlinky pomalu zvykejte na běžné podmínky. Substrát i nadále udržujte vlhký, nesmíte ho však přemokřit, protože by mohlo dojít k uhnívání kořenů a zničení celé rostliny. V závislosti na rychlosti růstu, semenáčky ve vhodnou chvíli přesaďte do jednotlivých květináčků. Pokud budete chtít pěstovat čajovník ve venkovním prostředí, počkejte s tím do doby, až budou mladé rostliny dostatečně silné, aby přečkaly zimu (většinou tříleté semenáče). Při výšce kolem 12 cm můžete rostlinu poprvé zaštípnout, aby se začala větvit a tvořit rozložitý keř.

Pěstování čajovníku v bytě

Čajovník můžete pěstovat ve vnitřních i venkovních podmínkách. Vždy ho umístěte na polostinné stanoviště. Čajovníku se daří v hlinito-písčitém substrátu s přídavkem rašeliny, roste i v čisté rašelině (kyselý substrát). Dávejte si pozor, abyste rostlinu nezasadili do substrátu s vyšším obsahem vápníku!!! V něm by totiž rostlina velmi rychle uhynula. I při hnojení čtěte pečlivě složení, abyste rostlinu nevědomě nezásobovali látkou, kterou čajovník nesnáší. Rostlinám pěstovaným v bytě dopřejte během sezóny pobyt na čerstvém vzduchu, velmi to ocení. Čajovníky dostatečně zalévejte a přihnojujte. S blížícím se podzimem pomalu omezujte hnojení i zálivku. V září rostlinu přemístěte na zimní stanoviště, které by mělo být dostatečně světlé, ale bez dopadu přímých slunečních paprsků. Ideální teplota pro zimování je kolem 10 °C.  Při těchto podmínkách částečně omezte zálivku, pokud je prostředí suché, můžete rostlinu občas porosit. Během sezóny rostlinu občas zaštipujte, abyste podpořili košatění rostliny a udrželi ji v požadované výšce. Radikálnější řez se provádí jednou ročně, buď na konci zimy nebo v době sucha. Čajovníky pěstované v květináčích každoročně na jaře přesaďte, snažte se neporušit kořenový bal, rostlina to špatně snáší a po necitlivém zásahu často shazuje listy. Listy naštěstí brzy znovu obraší. Čajovník v našich podmínkách nejčastěji napadají puklice a svilušky.

Pěstování čajovníku na zahradě

Pro pěstován čajovníku čínského na zahradě si vyberte pravé čínské čajovníky, protože ty jsou odolnější než ostatní kultivary. Tyto čajovníky jsou odolné mrazu do cca - 18 °C.  Tří až čtyř-leté semenáče vysaďte na přistíněné stanoviště do kyselého substrátu. V létě rostliny hojně zalévejte, dbejte na to, abyste je nepřemokřili. Růst podpoříte občasným pohnojením. Ke konci sezóny s hnojením přestaňte, aby čajovníku stihly vyzrát pletiva a připravil se tak na zimu. Největším problémem při zimování je silné kolísání teplot s častým rozmrzáním a zamrzáním. Před zimou musíte rostliny zazimovat. Ke kořenům čajovníku čínského přiložte slámu či spadané listí, nadzemní část zastiňte ochranou fólií určenou pro přezimování rostlin. V chladných oblastech je možné vytvořit čajovníku speciální nízké pařeniště, které lze zakrýt a uchránit tak rostlinu před přílišným mrazem. Nejspolehlivěji dobře zazimované čajovníky ochrání dostatečně silná sněhová peřina. Jestliže mráz poškodí konce větví, není to žádná tragédie, keř na jaře obrazí znovu z částí, které přečkaly. Zimování čajovníku čínského ve venkovním prostředí má svá úskalí a úspěch je závislý na průběhu zimy. Jistější je tedy jeho zimování v chladu ve vnitřním prostředí.