Rýt, či nerýt?

Ptát se tímto způsobem v české kotlině může být považováno až za vlastizradu. Vždyť na obrazu rytí se zakládá celý mytický prazáklad našeho národa. Kněžna Libuše svého času na Vyšehradě vyřkla svou vizi:

„Za vsí se úhor nachází - Ten budoucí kníže váš oře se dvěma voly. Muž ten má jméno Přemysl. Jeho potomstvo bude vládnout této zemi na věky věkův…“

Rytí a orba

Rytí a orba – postup lidstvu známý již od pravěkých kultur – má sloužit k rozrušení a provzdušnění zeminy, což zvýší výnosnost tím, že díky přidanému kyslíku dojde k rychlejšímu rozkladu humusu a minerálů obsažených v půdě. Rostliny dostanou kýžený výživový kopanec a jejich výtěžnost se tím pádem zvýší. Krom přísunu vzduchu je proces rytí pochopitelně i okamžikem pro zapracovávání statkového hnojiva, posklizňových zbytků či hnojení zeleného do půdy. Někteří jazykové tvrdí, že také částečně zamezí růstu plevelů. Obrázek zeleno-žlutého traktoru brázdícího latifundii křížem krážem proto většině lidí připadne vlastně spíše idylický a bohulibý.

Dnešní běžná praxe na polích

Avšak musíme se i my ostatní, hospodařící na kolektivizací nescelených parcelách diametrálně jiných výměr rovných vlastní zahrádce, automaticky přichylovat k těmto způsobům? Není tajemstvím, že současné zemědělství se již neobejde bez masivního použití postřiků a průmyslových hnojiv. Samotné všeříkající značení „průmyslové“ zrovna neasociuje přírodě blízký přístup. Půda se v průběhu minulého století stala vlastně jen držákem pro zasetou plodinu, ona sama již nemá být zárukou výnosu.

Existuje alternativa

Co se však týká zažité praxe zemědělců, s jejich těžkou technikou, nemusí se přeci týkat nás – zahradníků. Množí se totiž i názory a přístupy (a pronikají z anglosaských a dálnovýchodních zemí už i k nám), které považují rytí a obracení půdy za téměř trestuhodné. Půda je totiž příbytkem nevyčíslitelného množství organismů a živočichů, které sice na jednu stranu označujeme za tzv. půdotvorné činitele, ale na straně druhé jim svými pravidelnými gymnastickými sestavami s rýčem systematicky narušujeme život, vazby a vztahy.

Zdaleka ne všichni tito obyvatelé jsou tak přizpůsobiví jako chvostoskok a tak hmatatelní a oblíbení jako žížala. Dle této bezorební doktríny se zdravá půda nadlehčuje a provzdušňuje samovolně díky kanálkům vykutaným kroužkovci, díky rejdění tisíců jiných druhů nižších organismů, hmyzu či pozůstalým tunelům po kořenech odumřelých rostlin. Kanálky, díky kterým i vláha může plynule a hluboko vsakovat, namísto zhutňování a vytváření těžko propustné slupky utemované hlíny, kterou občas vídáme na polích. Permakultura a s ní spojené mulčování je odpovědí na bolest zad z přerývání záhonu. A to i navzdory vlastenecké úctě k odkazu bratranců Veverkových.

Proto si v listopadu raději sedněte s teplým čajem ke kamnům a vyhlížejte Sv. Martina (teď už spíše užívejte svatomartinské víno). Rýč berte tento měsíc do ruky jen v případě nutnosti vyhloubit díru pro nově vysazovaný stromek či keř. Jak vás nabádá jeden z předcházejících příspěvků.