Moruše černá

Moruše černá

Jak Pěstovat moruši černou - morus nigra

Moruše černá

Ovocné stromy, které nyní pěstujeme, nepěstujeme jen pro to, abychom z nich měli užitek jen my v tuto danou chvíli, ale snažíme se je uchovat pro budoucí generace. Jsou druhy stromů, které se v ovocných školkách nerozmnožují a nepěstují, neboť nemají tak velký hospodářský význam, ale přesto si k nim zachováváme úctu a chceme je uchovat pro následující generace. A právě jedním z takových stromů je i moruše, latinsky Morus Nigra.

Jsou známy tři nejrozšířenější druhy moruše, a to je moruše trnavská (Morus trnaviensis) a moruše bílá (Morus alba), které  májí  původ v Číně. Tam jsou pěstovány již po mnoho staletí. Poskytují smetanové až růžové plody velmi sladké, avšak fádní chuti. Její pěstování se v zemi původu traduje již od 12. Století, a  i v Evropě se postupně značně rozšiřovalo.  A ten hlavní důvod ? Listy moruše bílé byly jedinou potravou pro bource morušového. Byly proto nezbytné při získávání přírodního hedvábí.

Avšak nejrozšířenější druh moruše pěstovaný v našich zemích a v našich klimatických podmínkách je  Moruše černá (Morus nigra). Tento druh moruše pochází z Íránu a Afghánistánu. Tradičně se pěstuje v jižních státech Evropy jako užitko-okrasný strom.  Jelikož je tento strom velmi náročný na teplo a světlo, vyhovují jí mu u nás jen nejteplejší vinařské oblasti. Dorůstat může do výšky deset až patnáct metrů. Cenné, více než stoleté stromy majestátních rozměrů najdeme ještě i dnes v okolí jižní Moravy, a pokud se podíváme k našim slovenským sousedům, tyto stromy se bohatě klenou v okolí Nitry, Bratislavy, Rimavské Soboty a v některých jiných lokalitách. Křížením moruše černé vznikla moruše trnavská, která byla poprvé popsána po druhé světové válce. Oproti moruši černé vyniká velikostí i kvalitou plodů.

Plody moruše černé

Moruše má zdužnatělé oplodí, které je tři až pět centimetrů dlouhé. Pěstuje se převážně jako strom, který tvoří husté koruny. Jelikož moruše černá má velké,  kožovité, tmavozelené listy, je mezi stromy ojedinělá a velmi nápadná. Na rozdíl od moruše bílé, jejíž listy jsou lesklé, má moruše černá a trnavská na spodní straně listy ochlupené a matné. Plody moruše trnavské dozrávají postupně, již od poloviny července a v srpnu. Přezrálé plody opadávají. Jsou tmavočervené až černé barvy. Morušový šťáva velmi intenzivně barví ruce i ústa. Plody sklízíme ručně nebo srážením na plachty, musí se však okamžitě spotřebovat nebo zpracovat. Mají osvěžující, příjemnou sladkokyselou chuť, obsahují cenné látky a vitamíny. Jsou obzvláště vhodné pro přípravu sirupů, ovocných vín a kompotů. Moruše má své zastoupení také v tradičním lidovém léčitelství.  

Moruše je citlivá na zimní mrazy, avšak po zmrznutí se velmi dobře regeneruje. Doporučuje se ji štěpit ve výši korunky na semenáč moruše bílé, která je méně citlivá na mráz. V posledních letech byly moruše ve zvýšené míře poškozovány během vegetace housenkami. Musíme však, ale myslet na největší překážku v pěstování moruší, a to je jejich rozmnožování, které je velmi problematické. Klasické způsoby přímého a nepřímého rozmnožování mají totiž velmi nízkou úspěšnost. Nadějí by mohlo být rozmnožování v podmínkách in vitro. Málo kdo z nás ví, jak vůbec strom moruše vypadá, či dokonce jak chutnají její plody, a proto bychom ho měli dále rozšiřovat. Myslím si, že si jistě zaslouží naší ochranu a pozornost.


Pěstování moruše

Moruše není zas tak známý ovocný strom, a proto není mezi pěstiteli a zahrádkáři tak rozšířený a oblíbený. Málo kdo si ale uvědomuje, že moruše se na našem území pěstují už celá staletí. Důkazem toho jsou nejen písemné zmínky, ale zejména dodnes žijící vitální sto-až dvěstěroční stromy, často uchovávány jako vzácné chráněné přírodní útvary.  Moruše jsou vzrostlé a dlouhověké stromy rodící atraktivní ovoce osvěžující chuti s mnoho a využitím v domácnosti. Vyznačují se vysokou regenerační schopností, vysokou mrazuvzdorností a odolností proti chorobám a škůdcům. Nevyžadují chemickou ochranu, čímž se významně podílejí na tvorbě zdravého životního prostředí. Jsou to teplomilné rostlinné druhy, které zdomácněly v teplých nížinných polohách, ve kterých přežili všechny nepřízně přírody a člověka. Jsou to regiony charakteristické dlouhým vegetačním obdobím, s průměrnými ročními teplotami nad 8 ° C, které jim poskytují ideální klimatické pěstitelské podmínky. Takto příroda sama předurčila, kde se bude moruši nejlépe dařit. Současně z toho vyplývá, že je nemůžeme sázet do takových oblastí, kde se dříve moruše nevyskytovala.

 

Moruše hluboko a bohatě koření, čímž si umí zajistit vodu a živiny z hlubších půdních vrstev, a to tedy znamená, že na půdní podmínky nemají zvláštní nároky. Nejlépe jim vyhovují výhřevné, dostatečně propustné a vlažné půdy. Nesnášejí zamokřené a studené stanoviště. Léty vyrostou na mohutné stromy. Například deset-až patnáctileté moruše dosahují již výšky šest až osm metrů s tři až pět metrů širokými korunami. Z toho vyplývá, že moruše budeme sázet do větších zahrad nebo vnějších lokalit alespoň v desetimetrové vzdálenosti od jiných kultur. Vhodným místem jsou i prostornější dvory, ale v dostatečné vzdálenosti od sousedů a přístupové cesty či chodníku, které by znečistily napadané plody. Půdu pod moruší zatravňujeme, aby popadané ovoce zůstalo čisté. Jinak není moruše nijak zvlášť náročná na pěstování, a to, že si ji pořídíme doma do zahrady se nám odvděčí tím, že nám poskytne plody bohaté nejen svou chutí, ale také plody s mnoha vitamíny a jinými pro naše tělo příznivými látkami.