Pěstování orchidejí 2.díl

Pěstování orchidejí 2.díl

O pěstování orchidejí. Opět něco pro milovníky exotických okrasných rostlin.

Pěstování orchidejí

Orchideje jsou jednoděložné rostliny z čeledi vstavačovité. Za jejich kolébku můžeme považovat patně Asii středních druhohor, kde asi před sto milióny let spatřila světlo světa první praorchidej. Že si v tomto případě matka příroda zvolila správný směr vývoje, potvrzuje skutečnost, že orchideje osídlily všechny kontinenty. Díky tomu jsou jednou z nejpočetnějších rostlinných čeledí světa. Zasloužila se o to jejich mimořádná plasticita, a také schopnost využít pro svou existenci to nejlepší, co může příroda nabídnout. 

Tím nejzásadnějším, čímž se orchideje odlišují od jiných rostlin, je v způsobu jejich rozmnožování. Tady orchideje vsadily na kvalitu semen. Jejich počet na jednu rostlinku je nepřekonatelný. Totiž v jednom semeníku může vzniknout i několik milionu semen. Aby však mohly takový počet semen vytvořit, musely jejich velikost zredukovat na minimum. Semeno orchideje se proto skládá pouze z embrya a obalu a chybí mu jakýkoliv zásobní látky nutné k vývoji klíčící rostlinky. A zde přichází ke slovu další evoluční trik. Semeno se nechá prorůst hyfou specifické houby a čerpá z ní látky nutné ke svému vývoji, dokud si je rostlinka není schopna vyprodukovat vlastní fotosyntézou.

Následně se pak spouští kaskáda dalších více či méně originálních adaptací. Na první pohled je nejvýraznější atraktivita květů. Extrémně vysoká barevná a tvarová různorodost květů také vypovídá o vysoké specializaci na opylovače. Těmi mohou být včely, čmeláci, motýli, mouchy, můry aj. Jeden konkrétní druh orchideje může opylit jen jeden nebo několik málo druhů hmyzu. Prvoplánová barevnost je u některých druhů ještě umocněna tvarem a vůní. U některých druhů např. květy imitují samice některých druhů blanokřídlého hmyzu, k tomu ještě vydávají vůni podobnou feromonu tohoto hmyzu, a oklamaný sameček se pak při snaze o kopulaci květ opylí. Následkem této koevoluce je silná vzájemná vazba mezi hmyzem a rostlinou, takže zánik jednoho hmyzího druhu může znamenat vymizení i několik druhů orchidejí.

Stejně originální je u převážné většiny druhů orchidejí adaptace na život mimo půdu. Aby se dostaly co nejvýš a mimo konkurenci obyčejných rostlin, osvojily si tropické druhy epifytní způsob života. To znamená, že se usadily na větvích stromů. Mylně jsou proto často pokládány za parazity. Pravda je ale taková, že větev či kmen využívají pouze jako stanoviště a vegetují stejně poctivě jako ostatní zelené rostliny. Tento způsob života si vynutil i další přizpůsobení. Především jde o různě intenzivní míru sukulence, protože zásobení vodou je na takovém stanovišti velmi nevyrovnané a dobré hospodaření s ní je životně důležité. Orchideje proto velmi často mají ztlustlé listy a část stonu mnoha rodů se přeměnila v tzv. pahlízu.

Adaptace je nutné brát v úvahu při pěstování orchidejí. Především se to týká botanických druhů, u komerčně produkovaných hybridů je pečlivým výběrem rodičovských druhů stále zvyšována nenáročnost a tolerance k pěstitelským chybám. Pravda je, že obdivu se orchidejím dostává především díky neobvyklé kráse bizarních a smyslně působících květů a vše ostatní fluidum jejich jedinečnost jen dotváří. Z celkového počtu je sice jen pěstitelsky využíván jen nepatrný zlomek druhů, ovšem počet kříženců jde do desetitisíců a snad i statisíců, v těch nejfantastičtějších kombinacích a tvarech, a tak mohou svou exotickou krásou potěšit oči každého milovníka květin.