Ředkev setá – jedlá od kořenů k listům

Původ a botanická charakteristika

Ředkev setá – raphanus sativus var. major, byla známa již ve starém Egyptě, později je její výskyt doložen rovněž z Číny a Japonska. S Římskou invazí byla introdukována až do severní Evropy. U nás je známou, avšak ne příliš pěstovanou. Ředkev je jednoletá až dvouletá rostlina s široce lyrovitými peřenolaločnatými listy. Kvete bílými nebo růžovými květy a vytváří světlehnědé semeno, které je trochu větší než semeno ředkvičky. S ředkvičkou je blízce příbuzná a má obdobné pěstitelské nároky. Hlavní konzumovanou částí je zdužnatělá spodní část hypokotylu a kořene – hlíza. Ta je v závislosti na odrůdě kulovitá, nebo podlouhlá. Kořen může být zbarven bíle, černě, žlutě, červeně nebo hnědě.

Obsahové látky

Z minerálních látek obsahuje železo, draslík, sodík, hořčík a vápník, dále obsahuje vitamín C, silice a fytoncidní látky. Šťáva z hlízy má antimikrobiální účinky, z čehož plyne, že ředkev je zároveň i léčivou rostlinou. Šťávu získáme nastrouháním hlízy. Poté je potřeba nechat šťávu odstát v chladu, aby pozbyla palčivou chuť.  Šťáva má příznivé účinky proti kašli, nachlazení, při žlučníkovém a žaludečním onemocněních. Tyto látky jsou snadno degradovatelné tepelnou úpravou, a proto je zdraví nejprospěšnější konzumace ředkví a ředkviček v syrovém stavu. Z ředkve lze využívat k přípravě salátů i listy, které navíc obsahují kyselinu listovou.

Pěstování ředkve

 Odrůdy ředkve rozdělujeme podle délky vegetační doby na jarní (50-60dní), letní (60-90 dní) a zimní (100-130 dní).

Jarní a letní odrůdy vyžadují půdy lehčí, dostatečně zásobené humusem a přiměřeně vlhké. Zimním odrůdám se lépe daří v těžších půdách.

Na klimatické podmínky jsou ředkve nenáročné, snášejí i poklesy teplot k - 3°C. Ředkev nemá ráda přímé hnojení hnojem, neboť pak dochází k červivění a k praskání hlíz, které mají následně nepříjemnou chuť. Vyséváme ji proto na pozemek, kde se hnojilo před rokem, do tzv. II. tratě. Vzhledem k poměrně krátké vegetační době, pěstujeme ředkev jako předplodinu (jarní a letní odrůdy), nebo následnou plodinu (zimní ředkve).

Ředkev můžeme vysévat od poloviny března, jakmile to stav půdy dovolí, stejně jako ředkvičku. V této době vyséváme jarní odrůdy, které lze vysévat do poloviny dubna, letní ředkev vyséváme v květnu, a zimní ředkev koncem června a v červenci. Řádky situujeme na vzdálenost 25 - 35cm od sebe a rozteč rostlin v řádcích by měla být přibližně 10 - 20cm v závislosti na odrůdě. Hloubka výsevu je 1cm.

Ředkev lze skladovat podle typu odrůd, u jarních a letních několik týdnů, u zimních až 6 měsíců. Podmínkou pro úspěšné skladování je teplota 1° C a 95 % vzdušné vlhkosti.

Pěstované odrůdy ředkve

Nejrozšířenější jsou bílé odrůdy ať kulatého, nebo podlouhlého tvaru. Mezi těmito lze nalézt:

Astor - odrůda letní ředkve, určená pro přímý konzum a středně dlouhé skladování - bulva je podlouhlá, délky  35 - 40cm.

Rampouch -  podlouhlá bílá ředkev , jarní.

Sniezka - kulatá bílá ředkev.

Albena - kulatá bíláředkev.

Další odrůdy:

Karmina – raná odrůda pro jarní i podzimní sklizeň, zářivě červená, středně dlouhá a protáhlá bulvička, hmotnost 40 – 50g, vegetační období 40 – 60 dní.

Kulatá černá ředkev – podzimní ředkev, rychlý růst, větší, kulovité bulvičky o průměru 5 – 10cm.

Choroby a škůdci ředkve

Ředkev je příbuzná s ostatními košťálovinami (Zelí, kedlubna, brokolice..), což znamená, že ji mohou napadat stejné choroby a škůdci. Proto je vhodné nepěstovat ředkev bezprostředně po košťálovinách či v jejich sousedství.

Ředkev je napadána Nádorovitostí košťálovin (Plazmodiophora brassicaceae), která napadá všechny ředkvi příbuzné kulturní i plevelné druhy z čeledi brukvovitých - Brassicaceae. Tato choroba se projevuje vytvářením nádorů na kořenech košťálovin, které jsou na průřezu plné. Ochranou jsou minimálně čtyřleté odstupy mezi košťálovinami, likvidace brukvovitých plevelů a vápnění.

Ze škůdců nám mohou úrodu ředkví snížit dřepčíci a Květilka ředkvová.