Eukalyptus / Blahovičník (Eucalyptus)

Blahovičník-Eukalyptus (Eucalyptus) je druh různorodých kvetoucích stromů, nebo keřů rodiny myrtovytých(Myrtaceae). Druhy těchto rostlin se nacházejí převážně v Austrálii , je zde kolem 700 známých druhů Eukalyptu. Většina pochází z Austrálie, velmi malé množství rostlin se nachází v přilehlých částech Nové Guineje a Indonésie , nebo ostrovech Filipín.

Druhy Eukalyptu se pěstují v celé oblasti tropů a subtropů, včetně Ameriky, Anglie, Afriky, Středomoří, Středního východu, Číny a indického subkontinentu.

Eucalyptus je jedním ze tří podobných rodů rostlin, které se běžně označují jako "eucalypty",  zbylé jsou Corymbia a Angophora.  Mnoho jich je označováno také jako  gumové stromy,  protože  se po naušení kůry vyznačují velkým množstvím mízy.  Název eukalyptus  pochází z řeckého: εὐκάλυπτος- eukályptos, což znamená "dobře pokryta". Eukalypt má velmi hladkou, často hedvábně lesklou kůru, která může být bílá, krémová, šedá, zelená nebo měděná.

Od globálního rozvoje přitahovaly Eucalypty pozornost výzkumných pracovníků a ekologů.  Jednak jako  rychlerostoucí zdroj dřeva, nebo třeba pro jeho olej ,který lze použít jako čistidlo a funguje také jako přírodní insekticid (přípravek k hubení hmyzu). Eukalypty čerpají obrovské množství vody z půdy. V  domovině eukalyptus vysazovali pro odvodnění močálů, a tím snižovali riziko malárie. Dále jsou vysazovány jako větrolamy a při erozi půdy.

Eukalypty mohou představovat kerě i velmi vysoké stromy.

Malé —do 10 metrů na výšku

Středně velké - 10 až 30 metrů

Vysoké - 30 - 60 metrů

Velmi vysoké - více než 60 metrů

Téměř všechny Eukalypty jsou listnaté stromy, jen některé tropické druhy ztrácejí svoje listy na konci období sucha. Stejně jako u ostatních členů rodiny Myrtovitých, listy Eukalyptu pokrývají olejové žlázy. Eukalypty hojně produkující oleje jsou tedy důležitou součástí rodu. Listy  zralé rostliny Eukalyptu jsou obvykle kopinaté, řapíkaté, a voskově nebo leskle zelené. Ale existuje mnoho výjimek z tohoto vzoru (např. E. melanophloia, E. melanophloia, E. Setosa).

Většina charakteristikých druhů Eukalyptu mají typické květy a plody (tobolky). Květy rostlin mají četný močet nápaditých být bílých, krémových, žlutých, růžových nebo červených tyčinek. Jméno Eucalyptus, z řeckých slov eu-, dobře, a kaluptos, kryt, což znamená "dobře-krytý", popisuje čepici, kterou jsou tyčinky kryté. Tobolky jsou zhruba kuželového tvaru a mají na konci ventily, které otevírají k uvolnění semen.

Vzhled kůry Eukalyptu se mění s věkem rostliny, délka vláken kůry, stupeň vrásčitosti, tloušťka, tvrdost a barva. Všechny vyspělé eukalypty přidávají každoroční vrstvu kůry, což přispívá k větší průměru kmene. U některých druhů, nejvzdálenější vrstva umírá a tvoří buď dlouhé pruhy (jako u sheathiana Eucalyptus), velké vločky (E. diversicolor, E. cosmophylla, E. cladocalyx). Povrch kůry může být matný(E. cosmophylla), lesklý nebo saténový .

Existuje více než 700 druhů Eukalyptů. Některé z nich se liší od proudu rodu do té míry, že jsou geneticky zcela izolovány a mohou mít pouze několik relativně neměnných vlastností. Nejvíce však může být považována za náležející k velké nebo malé skupiny příbuzných druhů, které jsou často v geografickém kontaktu. Některé druhy jsou relativně geneticky pevné, zatímco jiné se zcela odchýlily od svých nejbližších příbuzných.  

Malý rod podobných stromů, Angophora, byl znám už od 18. století. V roce 1995 nové důkazy, a to především genetické, ukázaly, že některé druhy Eukalyptu byly vlastně více blízce příbuzné Angophora než ostatní eukalypty, byli odštípnuty do nového rodu Corymbia. Ačkoli jsou tedy rody rostlin odděleny, některé hybridy zůstanou označovány jako Eukalypty-Angophora, Corymbia a eukalyptus, jako "Eukalypty".

Několik Eukalyptů patří mezi nejvyšší stromy na světě. Australský Mountain Ash, je nejvyšší ze všech kvetoucích rostlin (krytosemenných), měří 99,6 metrů. Nejvyšší výšky dosahuje u blahovičníků šest druhů: Eucalyptus obliqua, Eucalyptus delegatensis, Eucalyptus diversicolor, Eucalyptus nitens, Eucalyptus globulus a Eucalyptus viminalis, a to nad 80 m.

Většina Blahovičníků není příliš mrazuvzdorných, tolerují lehké mrazy kolem -3 ° C. Nejvytrvalejší je Eucalyptus pauciflora, který je schopen obstát chlad a mráz až o -20 ° C. Několik dalších druhů, zejména z náhorní plošiny a pohoří střední Tasmánie, jako Eucalyptus coccifera, Eucalyptus subcrenulata a Gunnii Eucalyptus, přinesly odolnou formu osiva, získané z těchto geneticky odolných kmenů. Eukalyptus Citronový snáší pokles teplot až na -5 ° C, přesto je lepší jej pěstovat v interiéru kvůli jeho aromatizujícím a desinfekčním vlastnostem

Éterický olej získaný z listů eukalyptových rostlin obsahuje složky, které jsou silné přírodní dezinfekční prostředky a může být ve velkém množství toxický. Několik vačnatců býložravců, zejména koaly a některé vačice, jsou ale  k tomuto faktu poměrně tolerantní. U koaly, jsou tyto sloučeniny nejdůležitějším faktorem při výběru listu. Květiny rostliny produkují velké množství nektaru, poskytují tím  potravu pro mnoho opylovačů, včetně hmyzu, ptáků, netopýrů a vačice.

Eukalyptový olej je snadno parou destilován z listů a může být použit pro čištění, deodorační účinky a  samozřejmě potravinovém a farmaceutickém průmyslu, zejména pro pomoc dýchacímu traktu. Bývá také využíván jako přírodní repelent proti molům a komárům.

Z nektaru některých Eukalyptů je získáván vysoce-kvalitní  med. Blahovičníkové dřevo je také běžně používáno pro výrobu digeridoos, tradičního australského  dechového nástroje.

Všechny části Eukalyptu mohou být použity k výrobě barviv, především pro hedvábí a vlnu. Barev, které má být dosaženo může být v rozsahu od žluté a oranžové přes zelenou, světle hnědou, čokoládovou. Zbývající materiál po zpracování lze bezpečně použít jako kompost nebo hnojivo.