Masožravé rostliny - muchopalka

Masožravé rostliny jsou v podstatě obyčejné rostliny s jednou schopností navíc. Rádi si čas od času pochutnají na nějakém masitém soustu. Nám se při pojmu masožravá rostlina jistě vybaví neméně slavný a známí film Adéla ještě nevečeřela.  No ale tato představa vás přesto asi zklameme. Masožravé rostliny se určitě neživí krvavé steaky, salámy nebo šunkou, které máte odložené v chladničce, nebo dokonce lidmi, ale výlučně hmyzí stravou, tedy evolučně  mnohem dokonalejšími organismy, jako jsou oni samy. Přesto je to obdivuhodné, protože v přírodě to většinou funguje naopak a právě hmyz požírá rostliny. Masožravé rostliny jsou samozřejmě schopné fotosyntézy jako všechny zelené rostliny a tato přednost se u nich vyvinula v důsledku nedostatečného příjmu živin z půdy. Příroda nám tedy nabízí opravdu zajímavý objekt zkoumání a nebyli by jsme to mi lidé, kteří by se tohoto projektu ke zkoumání nezhostili.

 Je tomu tak již od dob Charlese Darwina, kdy se masožravé rostliny staly středem jeho zájmu a těší se od té doby tak velké popularitě. Masožravých rostlin, vlastně jejich druhů je na světě známých okolo 650 a stále se objevují nové. Jejich druhy se pak zařazují do dalších větších skupin. Tato vědomost běžnému laickému nadšenci stačí, ale pro botaniky existuje tzv. taxonomické klasifikace, kde může pozorovat a celkově zkoumat celé zařazení do čeledí. Možná se nám to bude zdát nudné, ale věřte, že to svoje kouzlo jistě má.

Dionaea neboli Muchopalka podivná

Mucholapka je v substrátu ukotvena pomocí nemnoha černých tenkých kořenů, které vyrůstají ze ztluštělého cibulovitého útvaru uloženého mělce pod povrchem. Cibule je sestavena z dužnatých částí listových výhonků a napomáhá dioneám přezimovat, přežít příležitostné vyschnutí naleziště nebo přežít požár vegetace v letním období. Listy mucholapek vyrůstají v přízemní růžici a jsou buď položené na zemi, nebo vysunuté do prostoru. Jsou složeny z křídlatě se rozšiřujícího výhonku a již zmiňované pasti. Velikost a šířka výhonku se v průběhu roku mění - v době nedostatku kořisti, jedná se hlavně o období podzim, zima je vyvinut maximálně tak, aby byla jeho asimilační plocha co nejvíce využita. Pasti jsou v té době malé a málo funkční. V době největší hojnosti hmyzu je tomu právě naopak a zúžený výhonek slouží hlavně jako nosič "sklopky".

Past je vlastně přeměněná čepel listu a připomíná rozevřenou lasturu. Je totiž složena ze dvou tzv. čelistí oválného tvaru, které jsou k sobě přiloženy podél centrálního nervu listové čepele a svírají úhel asi 45 °. Okraje čelistí obsahují nektarové žlázy pro lákání kořisti a po obvodu jsou vyzbrojeny tuhými špičatými výrůstky, které po sklapnutí pasti vytvářejí jakousi klec - past zabraňující úniku hmyzu.