Přírodní antibiotikum - Tymián

Tymián  je pronikavě vonící bylina, která se již 4000 let používá jako koření v kuchyni i jako léčivé přírodní antibiotikum. V Mahrebe se dodnes z něj připravuje odvar smíchaný s olivovým olejem, který se využívá k čištění ran.

Tymián dodával sílu a odvahu

Tymián (lat. Thymus vulgaris) patří mezi rostliny z čeledi hluchavkovité. Jeho název pochází z řeckého slova thymos, což znamená odvaha, síla, mužnost, případně kouřovou oběť, kouření, či lidskou duši.


Starověcí Egypťané používali silici tymiánu k balzamování svých zesnulých. V Aténách ho pěstovali Řekové, kteří tvrdili, že tymián jim dodává sílu a osvěžení. Zároveň tymián využívali jako oběť bylinu do kadidel, které nepřetržitě hořely na oltářích chrámů. Římští vojáci si z něj připravovali koupel proto, aby získali odvahu a získali sílu. Významný římský básník Vergilius píše o tymiánu jako "o prostředku prodlužující trvanlivost masa."

Ve středověku se připravovali z tymiánu velmi lahodné omáčky, do jednotlivých pokrmů se přidával podrcených spolu se solí. Zároveň ho v tomto období považovali lidé za magickou rostlinu, přidávali ji do kadidel a připravovali z něj posilující a povzbuzující nápoje. Dokonce věřili, že zažene noční můry a pomůže lidem spatřit a poznat skřítků. V tomto období nosili tymián na svých svršku vysoce postavené ženy, které jím obdarovávali rytířů, kteří táhli na křižácké výpravy.

V 18.století byla v tymián objevena důležitá složka, a to thymol, která zpočátku nahrazovala i kafe.

Tymián roste volně při cestách, na loukách nebo na okrajích lesů. Našich končinách ho pěstujeme v interiéru v květináči nebo jako jednu z rostlinek bylinkové zahrady. Může být součástí živého plotu, který při pravidelném stříhání 2xročne vytvoří kompaktní souvislý porost. Při exteriérovém pěstování vysazujeme nové rostlinky jednou za 4 - 5 let.

Pěstování tymiánu

Zemí původu tymiánu je Středomoří, území až po Itálie. Pěstuje se ve Španělsku, Albánii, Francii a Řecku. V našich podmínkách ho pěstujeme převážně ze semen, které vysazujeme do pařeniště v průběhu března - dubna. Semena tymiánu umísťujeme na povrch půdy, jen zlehka jejich přitlačíme, neboť klíčí na světle. Na záhon ho přemisťujeme v květnu. Tymián libuje kypré písčité nebo kamenité půdy. Ve výživné půdě ztrácí svou kořeněnou chuť.

Nikdy ho nehnojíme! Tymián umísťujeme na místa s dostatečným slunečním zářením, které jsou zároveň chráněné před větrem. Poléváme ho střídmě, ale nenecháváme půdu rostlince úplně vyprahnout. Na zálivku tymiánu je nejvhodnější odstátá voda pokojové teploty, kterou naléváme do misky pod květináč. Kvete od května do září bílými, růžovým nebo slabě fialovými kvítky. Volně rostoucí tymián má tendenci dřevnatých a má řidší větvičky, což se u šlechtěné odrůdy tymiánu nestává.

Tymián obsahuje thymol (3,5%), cymol, karvakrol, a-pinen, linalol, borneol, cineol, 10% tříslovin, organické kyseliny a další látky. Nedřevnaté větvičky tymiánu sbíráme během suchých dní, nejlépe kolem poledne. Jeho nejvhodnější větvičky na sběr a následné uskladnění jsou těsně před jeho kvetením. Na to, aby nám větvičky tymiánu nedřevnatěli je nejlepší  jejich častý sběr. V případě, že nechceme tymián obírat, doporučujeme ho po odkvětu květů seříznout asi v jedné třetině rostlinky. Tymián tak zesílí a zhoustne. Jde o trvalou bylinu, prosazuji ho podle potřeby. V interiéru ho prezimúvame na světle, mírně zaléváme a udržujeme teplotu kolem 15 ° C. V případě jeho pěstování na záhoně ho na zimu přikryjeme větvičkami jehličnanů. Tymián sušíme při normální teplotě ve svazcích, aby nevyprchala z něj silice.

Tymián - penicilin chudých

Tymián je jedno z nejsilnějších rostlinných antibiotik, má výrazné dezinfekční a antiseptické účinky. Působí proti plísním, bakteriím a střevním parazitům. V nejnovějších výzkumech vědci z Izraele zjistili, že nálev z tymiánu zastavuje růst Helicobakteru pyroli. Používá se při léčbě horních cest dýchacích spojených s nedostatečnou sekrecí, při černém kašli, angíně, bronchitidě a astmatu. Zároveň se používá při revmatismu, cukrovce a léčbě chudokrevnosti a pod. Z tymiánu připravujeme čaj, tinkturu, nálev, kloktadlo a obklady.

Nejčastěji používaný je čaj z tymiánu, který připravíme tak, že do 150 ml vroucí vody přidáme 2 lžičky sušeného tymiánu, směs necháme vyluhovat 5 minut a pak scedíme. Pijeme ho 2x denně, nejlépe co nejteplejší. Dětem podáváme tymián, ale jen ve velmi malých dávkách. Při vyrážkách uhrovitou pleti připravíme zápar na obklady, tak že do 1 litru vroucí vody přidáme hrst tymiánu, po vyluhování scedíme a pleť myjeme několikrát denně.

Ve farmaceutickém průmyslu se přidává do ústních vod, kloktadel a zubních past. Domácí ústní vodu připravíme tak, že do 150 ml horké vody přidáme 2 lžičky tymiánu, které necháme louhovat 10 minut. Po vychladnutí nálev zcedíme a používáme 2x denně ke kloktání.

Údajně spaní na polštáři naplněném tymiánem zmírní depresi a uklidní nejen tělo, ale i duši.

Vhodná denní dávka tymiánu je 10g. Předávkování thymolu může způsobit zvracení, prudké bolesti hlavy, poruchy štítné žlázy a pod. Nedoporučuje se jeho užívání pro těhotné a kojící ženy.

Tymián nepostradatelný v kuchyni

Tymiánem dochucujeme hlavně drůbež, zvěřinu a ryby. Směsí koření bazalky, oreganu a tymiánu dochucujeme pizzu. Rovněž je součástí provesválskeho koření a známého francouzského likéru. Jeho původní receptura pochází z benediktinského opatství Fécamp na řece Seině.

Tymián je typickou kořením pro středomořskou, ale i francouzskou, španělskou a mexickou kuchyni. Usnadňuje trávení, proto ho přidáváme do těžší stravitelných jídel jako jsou např. luštěniny, pečené maso, uzeniny ale i mastná jídla.

Tymián přidáváme kdykoliv do vaření, sušenou rostlinku přidáváme na začátku vaření, protože tehdy uvolní do připravovaného pokrmu vonné silice.

Uskladňujeme ho v chladničce v mikrotenovém sáčku nebo v dobře uzavřené plastové nádobě, kde vydrží čerstvý až týden.