Kozlíček roste na polích, u cest, ale ten doma vypěstovaný chutná nejlépe...
Kozlíček roste na polích, u cest, ale ten doma vypěstovaný chutná nejlépe...
Kozlíček polní (Valerianella locusta) je drobná jednoletá nebo ozimná rostlina. Lodyha je 10 - 45 cm vysoká, vidlicovitě dělená, rýhovaná. Listy jsou jednoduché, celokrajné, tvořící u země listovou růžici. Ve vyšších patrech jsou úzce podlouhlé až čárkovitě kopinaté. Někdy mají v dolní části 1 - 2 páry zubů. Květy jsou drobné, nenápadně bělavě nebo modře zbarvené. Tvoří husté, mnohokvěté a svazečkovité vidlany. Kozlíček je odolný vůči mrazu. Domovinou je oblast kolem Středozemního moře, odkud se rozšířil téměř po celé Evropě, na Kavkaz, do Přední Asie, severní Afriky i do severní Ameriky. V přírodě roste kozlíček na polích, u cest, v zahradách, na mezích i v příkopech. Pro konzumaci byly vyšlechtěny zahradní odrůdy, které jsou chutnější. Nejčastěji pěstovanou zahradní odrůdou je Deutscher. Jedná se o nenáročnou listovou zeleninu, která se pěstuje pro oválné listy tvořící přízemní růžici. Vyžaduje lehčí hlinité, dostatečně vlhké půdy. Dobře přezimuje. Kozlíček polní je znám i pod alternativním názvem kozlíček polníček. V lidovém názvosloví je možné se setkat s pojmenováním divoký kmín, polní salát, jarní salát, salátek, peruna či teruna.
Zahradní kultivary kozlíčku polního jsou nenáročné rostliny jak na klimatické, tak i na půdní podmínky. Lépe však roste v lehčích hlinitých půdách s dostatečnou vlhkostí. Vyhovuje mu spíše kyselé a zásadité pH půdy. Kozlíčku můžete dopřát plné slunce. Semínka se vysévají v řádcích vzdálených od sebe asi 15 cm. Výsev lze provádět vícekrát do roka. Jarní výsev probíhá v únoru až březnu. Další výsev je vhodné provést v červenci až v srpnu. Zabezpečíte si tak přísun kozlíčku v podzimní sklizni. Pro přezimování se kozlíček vysévá začátkem září, sklízet se pak může až do března, kdy začne vybíhat do květu. Vysévat semena v teplejších měsících (duben - červen) není účelné, neboť rostliny by měly tendenci brzo vybíhat do květů.
Kozlíček polní je pěstován jako salátová zelenina. Má mírně nahořklou chuť, která někomu připomíná oříšky. Díky této zvláštní chuti si u nás zatím nenašel mnoho příznivců, což je velká škoda. Tato salátová zelenina obsahuje velké množství vitamínů a minerálů. Listy obsahují 1,5 x více vitamínu C než citróny, v hojném množství se vyskytuje provitamín A, vitamín E, kyselina listová, rutin a vitamíny skupiny B. Kozlíček by neměl chybět v jídelníčku lidí se srdečními problémy, náchylností k angíně pectoris a srdečnímu infarktu, protože obsahuje velké množství hořčíku, který brání nadměrnému přílivu draslíku do buněk (např. do srdečního svalu). Nezanedbatelnou úlohu hrají také stopové prvky železa obsažené v listech. Železo je součástí červených krvinek, které dopravují buňkám životně důležitý kyslík. Železem dobře zásobený organismus lépe odolává bakteriím, virům a plísním. Jeho nedostatek se projevuje únavou, malátností a nesoustředěním. Konzumace kozlíčkupomáhá zvyšovat odolnost proti stresu, má uklidňující vliv na nervovou soustavu a celkově posiluje duševní vitalitu. Je vhodný při redukčních dietách a pro svůj vysoký obsah kyseliny listové je příznivým doplňkem stravy v těhotenství. Jeho konzumace se doporučuje i při nemocech ledvin. Kozlíček se jí téměř výhradně čerstvý. Lístky se pouze properou ve studené vodě, zvadlé či žluté lístky se odstraní. Abyste se zbavili veškeré zeminy, odřízněte kořínky. V lednici lze polníček uchovávat až 3 dny. Navlhčený polníček vložte i s kořínky do misky, přikryjte ho navlhčeným papírem a misku přetáhněte potravinovou fólií. Takto polníček neztratí svou chuť i vůni. Pokud budete ochucovat salát z kozlíčku dresinkem, přelijte ho až těsně před podáváním, aby salát neslehl a nepouštěl zbytečně šťávu. Tepelně se kozlíček upravuje stejně jako čerstvý špenát.
Recepr na vynikající salát z kozlíčku se slaninou a toastem.
Pro 4 porce budete potřebovat: