Lilek není jen zdravou zeleninou

Lilek (Solanum) náleží do čeledi lilkovité (Solanaceae), která  zahrnuje mnoho rodů těchto rostlin, od jednoletých, dvouletých a trvalek, až po polokeře, keře a liány.  Mimo arktické oblasti jsou lilkovité rostliny rozšířeny po celém světě, zejména  v subtropických a tropických oblastech.  Do rodu lilku spadá na 1500 druhů, z nichž mnohé jsou jedovaté. Na území  ČR jsou to například blín černý (Hyosciamus niger), rulík zlomocný (Atropa bella donna), durman obecný (Datura stramonium). Přestože jsou jedovaté, nezaslouží si úplné zatracení, neboť i ony mají své uplatnění. Příkladem může být rulík zlomocný  z jehož listů a kořenů se získává atropin, který slouží k výrobě atropinových kapek používaných v očním lékařství pro rozkapání očí při vyšetření. Mezi známé druhy s jedlými plody  patří například brambor obecný (Solanum tuberosum), rajče jedlé (Solanum lycopersicum L.) nebo lilekvejcoplodý (Solanum melongena L.). Z méně známých a pěstovaných druhů je to například rajčenka řepová (Solanum betaceum) a pepino (Solanum muricatum).

• Rajčenka je možná známější pod pojmem Tamarilo, jinak se jí přezdívá i stromové nebo francouzské rajče. Je méně známá, ale přesto se dostává do popředí zájmu některých pěstitelů. Jedná se o stálezelený stromek vysoký 3-4 metry pocházející z Jižní Ameriky. U nás se pěstuje v nádobách jako jednoletá rostlina. Má ráda teplé a slunné stanoviště. Při pěstování by teplota neměla klesnout pod 10 °C, proto ji před příchodem mrazů přenášíme do interiéru. Množí se výsevem ze semínek. Dobře klíčí a mladé rostlinky rostou rychle. Rajčenka nám bude dělat radost v průběhu celého roku, protože současně kvete a plodí. Květy s bílorůžovou barvou příjemně voní a jsou uspořádány v hroznovitém květenství. Oranžovočervené plody, 9cm velké, oválné a zašpičatělé bobule jsou jedlé. Jí se bez slupky, ta je hořká, a přidávají se do omáček a polévek, do kompotů nebo se konzumují  s cukrem a smetanou.

• Pepino - odrůda melounu která se dá pěstovat s oporou nebo v závěsných květináčích. Tento polokeř má rád teplo a dostatečnou zálivku. Pepino je choulostivé na mráz. Vhodnými stanovišti jsou balkóny a lodžie, nejlépe orientované na jih. Při pěstování se můžeme dočkat kolem třiceti půlkilových plodů s vysokým obsahem vitamínu C.

• Mezi další druhy rodu lilku patří lilek křídlatý (Solanum alatum), lilek ozdobný (Solanum capsicastrum), lilek jasmínový (Solanum jasminoides), lilek černý (Solanum nigrum), lilek potměchuť (Solanum dulcamara) a mnoho dalších.

Dobře známý lilek - lilek vejcoplodý

Lilek vejcoplodý (Solanum melongena L.) pochází z jižní Evropy, především z Balkánu. Tam je tento krasavec považován za krále zelenin. Můžeme se setkat i s názvy patlažán, patližán nebo baklažán. Známá je odrůda ,,Black Beauty". Nese lahodné plody s tmavě fialovou lesklou slupkou.

Pěstování lilku

Lilek má nejdelší vegetační období z plodových zelenin.  Vyžaduje teplé stanoviště a půdu s vysokým obsahem humusu. V chladnějších oblastech ho pěstujeme ve skleníku nebo fóliových krytech a zahradních tunelech.  Při pěstování na záhonech je výhodné půdu pokrýt černou folií (vhodná folie), protože dojde k jejímu zahřívání. Zároveň nebudeme mít starosti s rozrůstáním plevele. Přísady si vypěstujeme výsevem semen do truhlíků nebo misek umístěných ve skleníku nebo v pařeništi. Semena vyséváme v půlce března. Po vzejití rostlinky přepícháme do samostatných květináčů o průměru 10 cm nebo na vzdálenost  8 - 10 cm. Po odeznění mrazů v druhé polovině května je můžeme zasadit na trvalé stanoviště ve sponu cca 40 x 40 cm do jamek do kterých můžeme přidat hrst vyzrálého kompostu. Zasazené rostliny dobře zalijeme, kypříme a následně pravidelně zavlažujeme, hlavně v období při začínající sklizni. Abychom vypěstovali kvalitní a silné plody, necháme na rostlině 4 nejsilnější výhony s maximálně 5 - 7 plody, ostatní nasazené plody a květy vylamujeme. Urychlíme tak jejich dozrávání a růst. Když plod při poklepání vydává dutý zvuk, je pravý okamžik na sklizeň. Je to ještě před plnou zralostí. Plody budou mít pevnou a chutnou dužninu. Odřezáváme je i se stopkou.

Konzumace a prospěšné látky v lilku

Lilek vejcoplodý je cenným zdrojem vitamínů a minerálních látek a zároveň je dietní - má nízký obsah kalorií. Obsahuje velké množství karotenu, vitamíny skupiny B, hodně draslíku, železo, hořčík, zinek a mangan. Pod jeho slupkou, se kterou se konzumuje, se nachází rutin, který napomáhá zpevňovat cévy. Celkově má antioxidační účinky, pomáhá snižovat hladinu cholesterolu, působí dobře na střevní mikroflóru, čistí krev, pomáhá při ekzémech a je přírodním antibiotikem. Připravuje se tepelně zpracovaný, čímž se zbaví jedovatého solaninu. Nejoblíbenější variantou je lilek grilovaný,  plněný, smažený, zapečený i marinovaný.

Recept na lilek po orientálsku...

Budeme potřebovat: 400g mladých baklažánů, sůl, mletý černý pepř, 1 cibuli, 2 stroužky česneku, hladkou mouku, 40 g tuku, 2 rajčata, 100 g hub,  0,1l dobrého bílého vína, 1 lžičku cukru, nové koření, bobkový list, citrónovou šťávu, 1 lžičku solamylu a masový vývar.

Baklažány pokrájíme na tenká kolečka, osolíme, přidáme mletý černý pepř a 2 až 3 hodiny necháme odležet. Potom baklažány obalíme v mouce, osmažíme na tuku a přidáme nadrobno nasekanou cibulku s utřeným česnekem a dále smažíme. Přimícháme spařená a oloupaná rajčata a na plátky pokrájené houby. Podlijeme vínem, dosladíme cukrem, okořeníme bobkovým listem a novým kořením a zakapeme citronovou šťávou. Zahustíme solamylem, který si rozmícháme ve vodě, podlijeme masovým vývarem a už jen dusíme do měkka.