Aksamitníky mají sice nepříjemné aroma, ale pro jejich vzhled si je stejně zamilujete.
Aksamitníky mají sice nepříjemné aroma, ale pro jejich vzhled si je stejně zamilujete.
Aksamitník (lat. Tagetes) je jednoletou bylinou z čeledi hvězdnicovitých rostlin (Asteraceae). Rozšířenější název pro aksamitník je afrikán či zcela lidově "smraďoch". Lidový název vystihuje snad jedinou negativní vlastnost aksamitníku - jeho nepříjemnou vůni. Ta je však v některých případech i předností, protože nevoní ani mnoha škůdcům. Aksamitníky pocházejí z jihozápadu USA, Mexika a Jižní Ameriky. Pojmenování afrikán, je tedy zavádějící a neoznačuje původní domovinu těchto rostlin. Aksamitníků existuje kolem 52 druhů a kultivarů je téměř nepočítaně. Liší se velikostí, barvou květu i květem samotným - některé druhy ho mají jednoduchý, zatímco jiné se pyšní květem plným.
Aksamitníky jsou na pěstování zcela nenáročné. Mají rády plné slunce, snesou však i polostín. Můžete je pěstovat v běžné zahradní zemině - na záhoně, v truhlíku i na různých obrubách. Nejvíce ocení propustné půdy dobře zásobené živinami. Nesázejte je do těžkých jílovitých půd, zde by jim následkem přemokření mohly uhnít kořeny. Při déletrvajícím suchu rostliny na záhoně zalévejte. Aksamitníky pěstované v nádobách v horku nasávají velké množství vody, proto je zalévejte ještě častěji. Většinou si o zalití samy řeknou povadnutím listů. Naštěstí se listy po zalití rychle opět vzpamatují. Aksamitníky kvetou cca od června až do prvních mrazíků, které rostliny spálí. Aksamitníky nejsou totiž mrazuvzdorné. Rozkvetlé květy můžete déle uchovat uklizením rostliny do vnitřních prostor (po dobu očekávaných mrazíků). Během sezóny můžete podpořit bohatost květů přidáním hnojiva do zálivky. Hnojení ocení zejména rostliny pěstované v truhlících. Miniaturními variantami si můžete okrášlit i parapet v bytě.
Aksamitníky se množí pomocí semen. Existuje několik osvědčených postupů, jak si vypěstovat mladé a silné sazenice. Prvním z nich je předpěstování sazenic v domácích podmínkách na parapetu s dostatkem světla. Semena aksamitníku vysejte do vhodné nádoby naplněné zahradnickým substrátem. Vyseté semena zalijte a i nadále udržujte stálou vlhkost a teplotu. Nejvhodnější dobou pro výsev je březen, aby rostliny stihly zesílit dříve, než je budete sázet. Silnější sazenice se lepé přijmou a jsou odolnější vůči okusu slimáků (na větší sazenice si již netroufají). Po odeznění mrazíků můžete sazenice vysadit na záhon či do truhlíku. Pokud patříte ke šťastným majitelům pařeniště či skleníku, můžete výsev umístit tam. Semena spolehlivě vyklíčí při teplotách kolem 15 °C. S výsevem počkejte, až do doby, kdy nebudou v pařeništi či skleníku klesat teploty pod nulu (cca začátek dubna). Nejjednodušším způsobem výsevu je výsev přímo na záhon, který provádějte v květnu až nehrozí přízemní mrazíky. Mladé semenáčky aksamitníku jsou velmi citlivé na teplotu, noční mrazík by je spolehlivě zničil.
Tip: Pokud budete pravidelně otrhávat odkvetlé květy, budou vám aksamitníky dělat radost delší dobu.
Vysazení aksamitníku do záhonu může pomoci ochránit okolní rostliny proti škůdcům. Šťávy uvolňované z kořenového systému spolehlivě hubí zejména hlístice zvané půdní háďátka (lat. Nematoda). Kořeny aksamitníku háďátka, napadající zejména mrkev, celer, fazole, růže i jahodník, nejdříve nalákají a následně je nechají vyhladovět, takže zahynou. Dalším významným přínosem pro půdu je velmi bohatá biomasa kořenů, která po pěstování zůstane. Půda jejím rozkladem získá tolik humusu, jako při zeleném hnojení. Vhodné je aksamitníkovými kořeny zmírňovat únavu půdy po dlouhodobém pěstování kořenové zeleniny a fazolí na jednom místě.