Ovoce, které ozdobí vaši zahradu

Dříve se na zahradách pěstovaly pouze tradiční druhy ovoce - jablka, hrušky, třešně, švestky... Dnes lidé rádi experimentují a zkoušejí vypěstovat i rostliny, které se u nás běžně nevyskytovaly. Stále častěji se proto na zahradách setkáváme s roztodivnými keři či stromy, o kterých jsme dříve neměli ani tušení. Většina rostlin si získává svou popularitu díky zajímavému vzhledu a také pro své léčivé účinky. Mnoho, moderní společností teprve objevovaných, keřů a stromů je nazýváno rostlinami budoucnosti, protože obsahují látky, které dokáží léčit mnoho nemocí. V původní domovině těchto rostlin to však už dávno ví... Objevte půvab a zdraví obsažené v rakytníku, kustovnici, minikiwi a v pepinu gold.

Rakytník řešetlákový

Rakytník řešetlákový (lat. Hippophae rhamnoides) je keřem z čeledi hlošinovitých rostlin (lat. Elaeagnaceae). Rakytník pochází z Kavkazu a střední Asie. V nehostinných podmínkách Sibiře je rakytník řešetlákový jednou z mála rostlin obsahující velké množství vitamínu C. Domorodci ho proto nazývají "sibiřským zázrakem". Rakytník obsahuje i mnoho dalších vitamínů a minerálů, které jsou v plodech obsaženy ve vyváženém poměru, což je příčinou mimořádných léčivých účinků. Blahodárné účinky však rakytník neměl pouze na lidi, dokonce i koně, kteří se pásli v oblastech, kde rostl rakytník, měli výrazně lesklejší nádech srsti než ostatní koně. Odtud také pochází latinský název rakytníku - Hippophae totiž v překladu z řečtiny znamená třpytící se kůň. 

Rakytník řešetlákový je trnitým, opadavým keřem, který může dorůst do výšky až 6 metrů. Okrasu vám v zahradě udělá nejen svými listy, které jsou po obou stranách pokryté stříbrnými šupinkami, ale také výraznými oranžovočervenými plody. Abyste se plodů dočkali, musíte vždy zasadit samčí i samičí rostliny v poměru cca 1:6 ve prospěch samičích rostlin. Rakytník řešetlákový je totiž dvoudomou rostlinou.

Pěstování rakytníku řešetlákového

Jelikož rakytník řešetlákový pochází z nehostinné Sibiře, je velmi odolný a tudíž i nenáročný na pěstování. Nejvíce se mu daří na slunném stanovišti v lehčí, písčité a propustné půdě bohaté na vápník. Na vlhčím stanovišti vám rakytník také vyroste, ale v příliš mokré půdě může v zimě namrznout. Rakytník se hodí k osázení neplodných a devastovaných půd, využít ho můžete i ke zpevnění břehů. Rakytník není náročný na zálivku, pouze při dlouhotrvajícím suchu ho zalijte. Hnojení taktéž není nutné, protože o přísun živin se starají hlízkaté bakterie žijící v kořenových hlízkách. Starší keře je třeba na jaře ostříhat, můžete provést zmlazovací řez až na tříleté dřevo. Prvních plodů se dočkáte za 2 - 4 roky. 

Kustovnice 

Kustovnice (lat. Lycium) patří do čeledi lilkovitých rostlin (lat. Solanaceae). Nejrozšířenějším druhem je kustovnice čínská (lat. Lycium chinense), jejiž plody, jsou známé pod názvy wolfberry, goji či goji berry. Stejný název se vžil i pro samotnou rostlinu. Kustovnice čínská roste zejména v jižních oblastech Číny. Plody kustovnice se v Číně používají už po staletí jako omlazující ovoce. V tradiční čínské medicíně má kustovnice své nezastupitelné místo, je považována za nepostradatelný zcela univerzální potravinový doplněk. Významný je zejména obsah betakarotenu, vitamínu C, B1 a B2. Kustovnice posiluje obranyschopnost a imunitu, pomáhá snižovat krevní tlak, je vhodná při nadměrném užívání alkoholu a podporuje sexuální funkce. Kustovnice posiluje zrak, uklidňuje podrážděné oči a zlepšuje ostrost vidění.

Pěstování kustovnice

Kustovnice je vytrvalým keřem, který může dorůst do výšky až 3 metry. Kustovnice není náročná na půdu a na pěstební podmínky, vyroste téměř kdekoli. Nejvhodnější je pěstování kustovnice na slunném stanovišti a v lehčích půdách. Zalévejte ji při dlouhotrvajícím suchu, jinak si vystačí s dešťovou závlahou. Hnojení není nutné. Pokud chcete kustovnici udržet malou, musíte ji pravidelně zastřihávat a tvarovat. Kustovnice kvetou od června do října. Z květů se posléze vytvoří oranžovočervené plody. Rostlina plodí cca 2 - 3 rokem po výsadbě. Kustovnice je samosprašná a v našich podmínkách plně mrazuvzdorná.

Minikiwi

Minikiwi (lat. Actinidia) patří do čeledi aktinidiovitých (lat. Actinidiaceae) rostlin. Jedná se vlastně o drobnoplodou odrůdu kiwi. Existuje kolem 40 druhů minikiwi. K nejčastěji pěstovaným patří hybrid nazvaný Actinidie Issai  vzniklý pravděpodobně zkřížením Actinidie arguty a Actinidie rufy. Tento druh lze pěstovat i v nádobě jako balkónové kiwi. Další nespornou výhodou tohoto kultivaru je jeho samosprašnost. Pro získání plodů tedy nepotřebujete samčí a samičí rostliny, jak je běžné u jiných odrůd kiwi i minikiwi. Rostlina minikiwi je kromě toho, že plodí chutné plody, také velmi pěkná, má tmavě zelené listy a vonné květy kvetoucí v červnu. Plody minikiwi mají stejnou chuť i tvar jako běžné kiwi, jsou pouze menší (cca jako větší angrešty). Minikiwi dozrávají postupně, nejchutnější jsou v období, když začnou lehce měknout.

Pěstování minikiwi

Minikiwi lze pěstovat bez větších obtíží, dobře snáší mrazy. Pokud rostlinu před příchodem zimy lehce přikryjete, nemusíte se zimy obávat. Minikiwi sázejte na slunné stanoviště do mírně kyselé, kypré zeminy. Půda by neměla být přehnojená, protože potom by rostlina sice bujně rostla, ale nechtěla by kvést. Po odkvětu můžete začít přihnojovat např. Kristalonem Start, tvorbu plodů můžete podpořit Kristalonem Plod. Alternativou je výsadba do velkého květináče.  Ať už rostlinu zasadíte kdekoli, nezapomeňte k ní dát podpěru. Minikiwi Issai sice roste pomalu, ale i tak je dobré každý rok na jaře provést prořezání. Keře by neměly být přehuštěné, po sklizni odstraňte odplozené výhony. Minikiwi kvetou a plodí na nových výhonech vyrůstajících ze staršího dřeva.

Pepino gold

Pepino gold (lat. Solanum muricatum) patří stejně jako kustovnice do čeledi lilkovitých rostlin (lat. Solanaceae). Pepino gold pochází z Peru a Kolumbie. Velké oblibě se těší na Novém Zélandu. V Česku sice nejsou podmínky pro pěstování pepina zcela optimální, ale i tak si vlastní pepina vypěstovat můžete. Pepino je vytrvalou rostlinou, u nás se však často pěstuje pouze jako jednoletka (pěstitelé nemají prostory pro přezimování). Pepino dorůstá do výšky cca 30 - 50 cm. Květy jsou velmi podobné květům brambory, plody jsou vejcovitého tvaru. Zralé plody jsou žluté s výraznými tmavozelenými až hnědofialovými pruhy. Rostliny s plody vnesou do každé zahrady kousek exotiky.

Pěstování pepina gold

Pepino je zvyklé na teplejší klima, proto při jeho pěstování musíte dodržovat základní pravidla. Semena musíte vysévat velmi brzy, nejlépe již na začátku ledna, protože vegetační doba pepina gold je velmi dlouhá. U později vysetých rostlin by již nemusely dozrát plody před příchodem mrazíků. Pepino gold má podobné teplotní nároky jako rajčata. V našich podmínkách se většinou pěstují v truhlících a květináčích, aby příliš nerostly a brzy kvetly. Pro jednu rostlinu stačí truhlík o velikosti cca 40 cm. Vhodnou zeminou je univerzální zahradnický substrát. V polovině dubna rostlině zaštípněte vrcholek, aby se rozvětvila. Pepino není mrazuvzdorné, proto ho na venkovní stanoviště přeneste až když nehrozí přízemní mrazíky. Nesvědčí mu ani teploty pod 6 °C, přestává při nich růst. Během sezóny rostliny pravidelně hnojte. Pokud budete pepino zimovat, začněte na podzim omezovat hnojení i zálivku a po dozrání plodů ho přemístěte do chladnější, světlé a vzdušné místnosti s minimální teplotou 3 °C. Kořenový bal nesmí nikdy zcela přeschnout, proto pepino i v zimě občas zalijte.