Léčivý heřmánek na zahrádce

Heřmámek pravý (lat. Matricaria recutita) či také heřmánek lékařský je léčivkou z čeledi hvězdnicovitých (lat. Asteraceae) rostlin. Dříve se v latinské terminologii heřmánek označoval jako Chamomilla. Lidově se heřmánku pravému říká voňavý rmen, rumánek, kamilka či sluníčko. Heřmánek pravý je hojně rozšířen, roste v Evropě, Asii, Austrálii i v Severní Americe. Jako léčivka se pěstuje i v severní Africe a Jižní Americe.

Nenechte se ošálit náhražkou heřmánku

Heřmánku pravému je velmi podobný heřmánek římský (lat. Anthemis nobilis)  i rmen rolní (lat. Anthemis arvensis). Heřmánek římský je nízká, velmi rychle se rozrůstající trvalka, její květy nemají pro heřmánek charakteristickou vůni. Heřmánek římský je možné použít i jako náhražku trávníku, protože dokáže rychle pokrýt i větší plochy. S rozlohou heřmánkového trávníku to příliš nepřehánějte, je docela náročné ho udržovat a zbavovat plevelu. Hlavním rozdílem mezi heřmánkem pravým a rmenem rolním je v květu. Rmen rolní nemá na rozdíl od heřmánku pravého duté lůžko.

Heřmánek pravý dorůstá do výšky 15 –50 cm. Stonek je vzpřímený, rozvětvený. Listy na stonku rostou střídavě a jsou 2x nebo 3x zpeřené. Květní úbory jsou tvořeny paprskovitě uspořádanými bílými okvětními lístky a žlutým květním lůžkem, které je duté. Plodem heřmánku pravého je velmi malá nážka.

Pěstování heřmánku pravého

Pěstování heřmánku pravého je jednoduché. Lehce se přizpůsobí různorodým klimatickým podmínkám, nejlépe prospívá v teplejších polohách, které jsou chráněné proti větru. Daří se mu v lehčích vápenitých půdách s dostatkem humusu. Živořit bude v nadměrně mokré či přeschlé půdě, příliš se mu nelíbí ani překyselená, čistě písčitá či kamenitá zemina. Výsev lze provádět na podzim i na jaře. Při podzimním výsevu přezimuje pouze malá listová růžice. Brzy z jara začne heřmánek rychle růst a vykvétá již koncem května, výnosy z jednotlivých rostlin jsou vcelku vysoké. Výsev je možné provést i na jaře, akorát doba kvetení se o nějakou dobu posune. Výnosy z jarních výsevů jsou trošku nižší, ale nejedná se o závažný rozdíl. Ideálním termínem pro podzimní výsev je od půli srpna do půlky září. Pokud je v tomto období dostatečně teplo a dostatek srážek, heřmánky velmi rychle vyklíčí a do prvních větších mrazíků stihnou dobře zakořenit a dorůst do dostatečné velikosti. Jarní výsev se provádí během března – dubna. Čím dříve, tím lépe. Vysévá se přímo do vlhké půdy. I po výsevu se zemina musí udržovat neustále vlhká. Při výsevu berte v úvahu také fakt, že na místo, kde heřmánek jednou zasadíte, už poroste pořád, protože nikdy se vám nepodaří sklidit všechny květy z nichž vzniknou semena a ta se sama vysejí. Při samovýsevu se semena sama nezakryjí zeminou, proto je nezakrývejte zeminou ani při běžném výsevu. Semena heřmánku pravého vysévejte do řádků vzdálených od sebe cca15 cm nebo do hnízd. Záhon s heřmánkem udržujte v bezplevelném stavu, aby plevele nevytlačily pomalu rostoucí heřmánek.

Sběr a skladování heřmánku

Sbíranou části heřmánku jsou jeho květy, které se sbírají za suchého počasí, nejlépe 3 – 5 den po rozvití květních úborů. V tuto dobu jsou květy již plně rozvité, ale ještě nejsou odkvetlé. Květy sbírejte se stopkami dlouhými maximálně 2 cm. Květy heřmánku by se měly sušit co nejrychleji při teplotě do 40 °C. Uschlé květy heřmánku skladujte v suchém a chladném místě.

Léčivé účinky heřmánku

Už Aglové a Sasové si heřmánku vážili pro jeho léčivé účinky. Považovali ho za jednu z devíti posvátných bylin darovaných bohem Odinem k léčení světa. Dodnes je heřmánek hojně využíván v lidovém léčitelství. Z heřmánku se připravují odvary, obklady, masti i různé tinktury. Heřmánek je velmi ceněný zejména pro vysoký obsah modré silice, které volně rostoucí heřmánky obsahují kolem 1,5 %, vyšlechtěné druhy ji mohou obsahovat až 3 %. Hlavní složkou modré silice jsou chamazulen, bisabolol, farnesen, flavonové glykosidy, hořčiny a další. Heřmánek má hojivé účinky, uvolňuje křeče, zvyšuje pocení a působí protizánětlivě a desinfekčně. Čaj z květů heřmánků je prospěšné popíjet při nadýmání, žaludečních potížích a kolikách, při kašli, prospěšný je i při nachlazení, kašli, různých zánětech, ženám uleví při bolestivé menstruaci nebo při jejich poruchách. Vnitřní užívání heřmánku příznivě ovlivňuje nervový systém. Obklady a koupele v heřmánku pomáhají při léčbě kožních vyrážek, při hemeroidech, spáleninách, navíc pomáhají bránit tvoření jizev. Přiložení obkladu na zanícené místo má téměř zázračné účinky, hojení probíhá velmi rychle a účinně. Nejčastěji se obklady přikládají na špatně se hojící rány. Na oči se připravené polštářky přiloží při zánětu spojivek či při léčbě tzv. ječného zrna. Dalším použitím je kloktání heřmánku při zánětech ústní dutiny a při chronických zánětech mandlí a hrtanu. Heřmánek má tedy širokou paletu využití a navíc není oproti některým klasickým lékům (tabletkám) návykový. Při užívání v běžných dávkách nehrozí žádné potíže. Při požití velmi vysokého množství heřmánku se mohou objevit nevolnosti a dávení. Na heřmánek by si měli dát pozor akorát lidé s alergií, protože heřmánek na jednu stranu působí protialergicky, ale na druhou stranu je i alergenem.

Heřmánek léčí i zvířata

Stejně jako lidi, léčí heřmánek i zvířata. Podává se jim při různých křečích, kolikách, průjmech. Zvířatům se heřmánkem mohou léčit i povrchová poranění a špatně se hojící rány.

Další využití heřmánku

Nálevem připraveným z květů heřmánku nepomůžete jen sobě, ale také rostlinám. Mladé semenáčky rostlin můžete postříkat odvarem a zvýšit tak jejich kondici, odvar se osvědčil jako prevence proti tzv. padání semenáčků. Oslabené rostliny se díky heřmánku dříve vzpamatují a kompost po přelití heřmánkovým nálevem uzraje mnohem rychleji.

Český heřmánek je špička...

Česko patří k zemím, jehož heřmánek je považován za velmi kvalitní. Dlouhodobým výběrem u nás byla vyšlechtěna odrůda „Bohemia“. Oficiálně byla povolena už v roce 1952. Odrůda „Bohemia“ je charakteristická vysokým obsahem chamazulenu v modré silici.