Dietní a nenáročný celer

Celer (lat. Apium graveolens) patří mezi kořenovou zeleninu. Kdo si dokáže představit zeleninovou polévku bez celeru? Lidstvo ho pěstuje a využívá již od starověku, původně pochází z Asie.

Pěstujeme ho z předpěstovaných sazenic. Využíváme nať i bulvy celeru. Nať, stejně jako semena celeru, jsou součástí středomořské, balkánské a anglické kuchyně. Celer je jednou ze složek grilovacích směsí a směsí určených na pečení.

Celer z baheních močálů

Už odpradávna lidé znali a používali celer, hlavně jeho odrůdu celer bahenní (lat. Apium graveolens L. var. Silvestris), který divoce rostl v bahnitých půdách obsahujících soli v oblasti Středomoří.

Jako koření celer používali již staří Egypťané i Římané. Starověké národy ho využívali i jako přírodní afrodisiakum a jeho listy doplňovaly do smutečních kytic. Celer zmiňuje i Homér ve svém díle Oddysee, kde vítěze ovenčovali právě tímto druhem zeleniny.

Do našich zeměpisných šířek přišel v raném středověku pravděpodobně z Itálie. První zmínku o pěstování celeru a používání jeho kořenů u nás pochází ze 16.století. Na území Česka se celer bulvový začal pěstovat až v 19. století. 

Ve svém herbáři ho vzpomíná městský lékař Lonicerus z Frankfurtu nad Mohanem v roce 1564, kde celer doporučuje "na zahánění melancholie, proti bolestem jater a sleziny a také k získání zdravé barvy pokožky."

U celeru můžeme využít jak bulvu, tak listy. Celer je nedílnou součástí zeleninové polévky a listy jsou výborným dochucovadlem. 

Jak vypěstovat zdravý celer

Celer je dvouletou zeleninou, která je velmi citlivá na chlad. Vysazujeme ho proto na záhon až od poloviny května. Jeho časnější výsadba by mohla způsobit vybíhání květu. Za normálních okolností vykvete až druhý rok od výsadby.

Pěstujeme ho ze sazenic, které si předpěstujeme v pařeništích. Semena celeru vyséváme koncem února nebo v průběhu března. Vypěstování vhodné sazenice trvá 75-90dní.

Záhon pravidelně plejeme, přiměřeně zaléváme a pravidelně větráme. Sazenice celeru s 2-3 pravými lístky vysazujeme na záhon do sponu 25x30cm a to tak, že se srdíčko nesmí zasypat, tedy kořenový krček musí trochu vyčnívat. Umísťujeme ho do hlinitých nebo hlinito-písčitých půd s dostatkem humusu a vlhkosti. Celer je náročný na minerální obsah půdy - musí mít dostatek dusíku, fosforu a draslíku. Proto je vhodné místo před výsadbou celeru dobře prohnojit kvalitním kompostem nebo NPK hnojivem.

Rostlinka celeru má ráda stinné záhony, ne suché a slunečné místa. Celer je kořenovou zeleninou s dlouhým vegetačním obdobím 180 -250 dní.

Z chorob celer postihuje houbovité onemocnění septoriáza. Jsou pro ni charakteristické žluté až žlutohnědé skvrny.

Druhy celeru a jejich pěstování

Celer bulvový (lat. Apium graveolens L. var. Rapaceum) patří mezi dvouleté zeleniny z čeledi celerové (lat. Apiaceae). V našich podmínkách pěstujme celer jako jednoletou zeleninu.

Pěstujeme ho ze semen, které je vhodné si předem předpěstovat v pařeništi. Klíčení semen trvá 2-3 týdny, vypěstování sazenic trvá přibližně 75-90 dní. Malé sazenice celeru s 2-3 pravými lístky umísťujeme na záhon v průběhu května do sponu 20x25cm. Při pěstování celeru dbáme na hloubku výsadby, do půdy ho umisťujeme po kořenový krček, ne však hlouběji než rostl v pařeništi.

Kořen bulvového celeru sbíráme v průběhu října během suchého počasí. Nať celeru ořežeme, jeho bulvu očistíme od zeminy, zkrátíme kořeněné a uskladníme na hromadu, aby byl celer chráněn před namrzáním. Takto můžeme kořeny uskladnit zhruba 2 - 3 měsíce. Celer je vhodné uskladnit ve vlhkém prostředí (při vlhkosti 90 -95%) a při teplotě 0 až + 2 stupňů.

Celer řapíkatý (lat. Apium graveolens L. var. Dulce) se převážně pěstuje v západní Evropě a v Americe. Má stejný původ jako celer bulvový. Celer řapíkatý má rád teplejší polohy, nepříliš suché. Sázíme ho do více hlinito-písčité půdy, která je výživná a dobře přemokřená.

Semena řapíkatého celeru sázíme v březnu, přímo na záhon ho vysazujeme v květnu nebo sejeme v polovině dubna a vysazujeme počátkem června. Rostliny celeru řapíkatého sázíme na záhon do sponu 50x30cm, na malých plochách můžeme celer sázet do sponu 25x25 cm, čímž se stopky dobře vybělí. Během vegetačního období celer řapíkatý kypříme, pravidelně zavlažujeme a případně přihnojujeme.

Na konci srpna jeho listy zavazujeme snadno v dolní části rostliny, v horní části pevně. Následně během 10 denního intervalu ho dvakrát přioráváme. Zhruba o měsíc až 5 týdnů celer řapíkatý sbíráme odříznutím celé rostliny, případně i s částí kořene. Z prvního výsevu provádíme sběr v září, u druhého výsevu v říjnu až listopadu. Potom je ukládáme snadno do beden.

Celer listový (lat. Apium graveolens L. var. Secalinum) je ze všech forem celeru nejméně rozšířený. Nejvíce je rozšířeno jeho pěstování v Holandsku a Francii, ačkoli má stejné pěstitelské nároky jako celer bulvový.

Celer listový vysazujeme koncem března do sponu 40x30cm. Pro jeho růst a vývoj je důležitý dostatek vláhy a živin v půdě. Listy celeru listového mohou v příznivých podmínkách narůst až do výšky 60cm. Jeho bulva bývá malá a hustě porostlá bočními kořeny.

Pozdě na podzim se rostlinky vyryjí. Nať celeru listového seřezáváme 2-3 cm nad srdíčky, které však netřeba poškodit. Při jeho pěstování z 1 m2 získáme 4-5 kg natě, kterou můžeme vysušit a později využít jako koření do polévky. Bulvy listového celeru po sklizni naložíme do beden do sklepa.

Nať listového celeru obsahuje Apiol, což je aromatická silice, vitamin B, karoten a z minerálních látek fosfor a vápník.

Co přináší celer do kuchyně?

Bulva celeru obsahuje 85% vody, 1% bílkovin, 10% glycidů a 1,5% vlákniny. Je pro něj charakteristický vysoký obsah vitamínů řady B - hlavně vitamin B1, B2, dále vitamín PP a vitamín C. Z minerálních látek obsahuje sodík, draslík, hořčík, vápník a kyselinu fosforečnou. Zkuste si udělat celerový salát a uvidíte, jak vás mile překvapí jeho chuť nebo třeba smažený celer, taky není k zahození.

Celer je součástí redukčních diet, protože 100g celeru obsahuje pouze 19 Kcal.

Celer má močopudné a detoxikační účinky. Je přírodním diuretikem, které podporuje tvorbu moči, díky čemuž očišťuje i pohybový aparát, ve kterém rozpouští usazeniny. Proto je celer vhodný na pravidelné užívání pro lidi trpící revmatismem, artritidou nebo dnou.

Celer zároveň posiluje chuť k jídlu i stimulací tvorby žluče, zlepšuje funkci žaludku, snižuje hladinu cukru v krvi i krevní tlak. Díky vysokému obsahu vitamínů řady B blahodárně působí na vlasy, nehty i na kůži. Je však třeba dávat pozor na to, aby náš jídelníček nebyl jednostranný, neboť velká konzumace celeru může rozvrátit vnitřní rovnováhu v těle. V lidovém léčitelství se používá celer na zvýšení mužské potence.

Čerstvý celer používáme na přípravu salátů, omáček, majonéz a šťáv. Vařený celer je součástí polévek nebo ho můžeme opéct. Za nejzdravější se považuje v syrové formě.

Celerový olej nás osvěží a zbaví únavy

Celerové semínka můžeme využít i pro přípravu celerového oleje, který je určen zejména k aromaterapii. Charakteristická celerová vůně sloužila původně rosltině jako ochrana před plísněmi a bakteriemi. Vůně celerového oleje vás zbaví únavy, podpoří koncentraci organismu, čímž zabrání únavě. Celerový olej je vhodné i konzumovat, 3x denně 1-2 kapky případně do pečiva nebo do chleba.

Něco na zub ze celeru

Celerové tyčinky

Pro přípravu celerových tyčinek potřebujeme:

100g celeru

150g polohrubé mouky

150g margarínu

150g eidamského sýr

150g strouhanky

1 vejce

sůl

Celer a eidamský sýr si nastrouháme na jemné kousky. Do směsi přidáme mouku, margarín, strouhanku, sůl a vypracujeme těsto. Potom těsto vyválíme na tenko, potřeme ho rozšlehaným vajíčkem. Z těsta vyřízneme tyčinky a v troubě upečeme dozlatova. Podáváme vychlazené.. :)