Jedovaté okrasné rostliny 1/2

Okrasné rostliny se staly nedílnou součástí našich zahrad, některé z nich jsou však jedovaté a mohou být potenciálním nebezpečím, zejména pokud se v jejich okolí budou pohybovat malé děti. Velmi často pěstovanými a zároveň prudce jedovatými rostlinami jsou durman obecný, oleandr obecný, tis japonský a zerav západní. Tyto rostliny jsou jedovaté celé nebo téměř celé a požití i malého kousku může při pozdním vyhledání lékařské pomoci zapříčinit i smrt postiženého. Buďte při pěstování těchto rostlin zvlášť obezřetní, aby vaši zahradu pouze zkrášlily a nezpůsobily katastrofu.

Durman obecný

Durman obecný (lat. Datura stramonium) patří do čeledi lilkovitých rostlin (lat. Solanaceae). Durman obecný je prudce jedovatou rostlinou, která může ve vyšších dávkách způsobit i smrt. Jedovatost durmanu způsobuje obsah alkaloidů např. atropin, scopolanin a hyoscyamin. Prudce jedovaté jsou všechny části durmanu. Intoxikace se projevuje zvýšenou pohyblivostí, úzkostí, pocity hrůzy, vzestupem teploty, vysycháním v ústech, rozšířením zornic, bušením srdce, závratěmi, vrávoravou chůzí, zmateností, dezorientací, halucinacemi. Po vyvrcholení intoxikace následuje velmi rychlý útlum projevující se např. tvrdým spánkem, vysílením a podrážděností. Po požijí jakékoli části durmanu je nezbytné okamžitě přivolat lékařskou pomoc. Při včasném zásahu je prognóza přežití celkem vysoká (cca 90 %), ale i tak je třeba být velmi obezřetný, zejména pokud se do blízkosti durmanu mohou dostat děti.

Durman a jeho pěstování

Durman obecný je jednoletou rostlinou, která může dorůst do výšky kolem 0,5 – 1 metru. Květy jsou trubkovité, bílé nebo světle fialové barvy, plně se rozvíjejí navečer. Plodem je ostnitá tobolka, která obsahuje velké množství černých semen. Durmanu obecnému se nejlépe daří v dusíkatých humózních půdách na slunných či polostinných stanovištích. Vyhovuje mu mírná zálivka

Semínka Durmanu na prodej u nás v e-shopu...

Zajímavost

Známé „andělské trumpety“ jsou často označovány jako durmany (lat. brugmansie) a durmany obecné (lat. datura) jako datury. Tyto dvě rostliny se však zásadním způsobem odlišují. Rozdíl spočívá v tom, že datury jsou letničky a „andělské trumpety“ jsou vytrvalé rostliny.

Oleandr obecný

Oleandr obecný (lat. Nerium oleander) je další z prudce jedovatých rostlin, které se často vyskytují na našich zahradách. Jedovatá je celá rostlina – listy, stonky i květy. Oleandr je dokonce považován za jednu z nejjedovatějších rostlin, protože dospělého člověka mohou usmrtit i dva požité lístky, dítěti stačí dokonce jediný. Jedovatý je i med, který včely vyrobily z oleandru. Oleandr obsahuje glykosidy oleandrin a nerin, které působí přímo na srdeční činnost. Intoxikace se projevuje zvracením, horečkou, třesavkou, závratěmi, křečemi a srdeční arytmií. Stejně jako u požití jakékoli jiné jedovaté rostliny je nutné co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc, aby bylo možné podat protijed.

Oleandr a jeho pěstování

Oleandr je stálezelený keř, který dorůstá do výšky až 2 m. Stonek se hojně větví. Listy oleandru jsou kožnaté, podlouhlého tvaru. Květy mohou být bílé, červené, růžové i žluté. Některé kultivary mají květy složené. Oleandr je vytrvalou rostlinou, která však není mrazuvzdorná, proto je nutné ji před příchodem mrazíků schovat na zimní stanoviště. Aby oleandr dobře prospíval, je nutné mu dopřát letnění venku a zimování v chladnějším prostředí. V létě je důležitá hojná zálivka odstátou vodou (pozor, oleandr je citlivý na tvrdost vody), v zimě se zálivka s ohledem na teplotu v místnosti snižuje. V chladu se zalévá pouze tak, aby kořenový bal zcela nevyschl. Pokud nemůžete oleandru dopřát chladné zimování, alespoň ho pravidelně roste. Oleandr letněte na teplém slunném stanovišti, dopřejte mu pravidelné hnojení.

Zajímavost

Nejvzácnější druh oleandru je ten se žlutými květy, byl vyšlechtěn nejpozději a dodnes není mezi pěstiteli moc rozšířen.

Tis japonský

Tis japonský (lat. Taxus cuspidata) náleží do čeledi tisovitých rostlin (lat. Taxaceae). Celá rostlina je kromě červeného dužnatého míšku obalujícího semeno prudce jedovatá. Nebezpečný je obsah alkaloidů – např. taxin A, taxin B, lykopin a efedrin. Pokud budete pojídat červené míšky, nezapomeňte vyplivnout jedovatá semena. Jed začíná působit velmi rychle, proto je nezbytné co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc a podstoupit výplach žaludku. V opačném případě může smrt nastat v už v řádu desítek minut po požití jedovaté části rostliny. Intoxikace způsobuje zpomalování srdeční činnosti až do té míry, že může způsobit zástavu srdce.

Tis a jeho pěstování

Tis japonský je hustě větvený strom, který může dorůst do výšky okolo 10 m. Nejvíce se mu daří na slunném stanovišti, snese však i polostín a stín. Neprospívá v zamokřené půdě a na příliš větrném místě. Tisy jsou nenáročné na živiny. Pokud ho zasadíte do vápenité půdy, uděláte jen dobře. Tis je jedinou jehličnatou dřevinou, kterou lze bez újmy prořezávat, radikálnější řez se provádí nejlépe koncem června. Další výhodou je to, že tisy dobře snášejí i znečištěné městské ovzduší, proto se často sadí v parcích. Až tam příště půjdete na procházku, poučte děti, že tisům se mají raději vyhýbat a červené „bobulky“ nejsou bonbónky.

Zerav západní

Zerav západní, známý spíše pod označením túje západní (lat. Thuja occidentalis), je dalším z jedovatých stromů, které se na zahradách velmi často vyskytují. Narozdíl od tisu není jedovatost túje tak známá a mnohé tato informace spíše překvapí. Jedy jsou obsažené v celé rostlině, nejvyšší koncentrace je v mladých výhonech a jehlicích. Túje obsahují silice toxického thujonu, pinenu, tanacetonu a dalších látek. Toxicitu způsobuje zejména thujon, který dráždí pokožku a po požití některé části túje způsobuje zvracení, krvavé průjmy, poškozuje ledviny a u těhotných žen může v důsledku překrvení malé pánve dojít až k potratu. Otrava se projevuje křečemi, celkovou ochablostí až bezvědomím, při silném předávkování a nevyhledání lékařské pomoci může dojít až k úmrtí.

Zerav a jeho pěstování

Zerav západní je neopadavým stromem, který může dorůst do výšky až 20 m. Díky svému kuželovitému růstu se často používá jako živý plot. Potenciální nebezpečí představují zejména drobné, šištice vyrůstající na koncích větviček, které lákají malé děti k ochutnání. Túje jsou velmi odolné dřeviny, které dobře snáší slunce, polostín i stín. Nejlépe prospívají ve vlhčích, hlinito-písčitých půdách. Dobře snášejí i vápenité půdy. Růst tújí můžete podpořit pravidelných hnojením v letním období, od podzimu již túje nehnojte, aby mohly odpočívat a dobře se připravily na zimu. Pokud budete z tújí tvarovat živý plot, zastřihávejte je jednou ročně v období od května do konce srpna. První a druhý rok po zakořenění se stříhají pouze špičky, od třetího roku lze túji tvarovat i z boku.