Okrasné jedovaté rostliny 2/2

 V poslední době se i u nás stále častěji pěstuje mnoho exotických rostlin, některé z nich však mohou být nebezpečné, obsahují totiž látky, které jsou pro lidský organismus jedovaté. K takovýmto rostlinám patří např. mochyně peruánská (lat. Physalis peruviana). Zralé plody mochyně jsou běžně konzumovány, ale v nezralém stavu jsou stejně jako zbytek rostliny pro člověka jedovaté. Podobné je to i u lahevníku – čerimoja (lat. Annona cherimola). Plody této rostliny jsou velmi chutné, ale pozor na semínka v nich obsažená, ta jsou ve větším množství jedovatá. Ke spíše neznámým rostlinám patří tykvice stříkavá (lat. Ecballium elaterium). Tato rostlina připomíná okurku a její nebezpečí spočívá v tom, že v zelených plodech se hromadí slizovitá šťáva, která ze zralého plodu dokáže prudce vystříknout i při letmém dotyku. Při styku slizu s pokožkou může dojít k silnému podráždění. Příznaky otravy se mohou dostavit při předávkování se odvarem z této rostliny. K léčebným účelům tedy tuto rostlinu užívejte pouze s doporučením odborníka v přesně stanovených dávkách. Naopak u nás již zdomácnělou rostlinou je lupina mnoholistá známá též pod názvem vlčí bob mnoholistý (lat. Lupinus polyphyllus). Ač se to o této rostlině moc neví, jsou zejména její semena velmi jedovatá.

Mochyně peruánská

Mochyně peruánská (lat. Physalis peruviana) je rostlinou z čeledi lilkovitých (lat. Solanaceae). Nezralé plody obsahují mírně jedovatou hořčinu physalin a karotenoid physalein, listy obsahují pektinové a pryskyřičné substance. Po zkonzumování většího množství jakékoli část rostliny, tak může dojít k žaludečním nevolnostem a zvracení. Nejvhodnější léčbou při mírné intoxikaci je vyvolání zvracení a podávání aktivního uhlí, u silnějšího předávkování neprodleně navštivte lékaře.

Mochyně a její pěstování

Mochyně peruánská dorůstá do výšky cca 1 m. Tato rostlina je blízkou příbuznou české mochyně jedlé (lat. Physalis alkekengi). Physalis je na pěstování nenáročnou rostlinou, která má ráda polostín. Celkem rychle se rozrůstá, takže časem může utlačovat okolní rostliny. Díky ozdobným kalichům, které obalují plod se mochyně často používá do suchých vazeb. Zralé plody mochyně mají osvěžující chuť a jemné aroma. Výborně se hodí do ovocných salátů.

Annona šupinatá

Annona šupinatá (annona cherimola) je exotickou rostlinou s velmi chutnými plody, které mnoho lidí považuje dokonce za jedny z nejlepších. Dužnina  uvnitř plodů je smetanově bílé barvy, chuťově je jemná a aromatická. Semena obsažená v dužině jsou ve větším množství jedovatá. Pozor si dávejte i na šťávu ze semen, při kontaktu s očima může způsobit dokonce slepotu. Pokud však budete dodržovat základní hygienické zásady, nehrozí vám téměř žádné nebezpečí. Před podáváním plodů annony pak nezapomeňte odstranit semena.

Annona a její pěstování

Annona šupinatá může dorůst do výšky až 6 metrů. V našich podmínkách však dorůstá mnohem menších rozměrů. Lze ji dokonce pěstovat v dostatečně světlých bytech s vyšší vzdušnou vlhkostí. Annonám svědčí střídání období letní vegetace a zimní stagnace. V létě je vhodné annony přenést na venkovní stanoviště, v zimě annony ocení snížení teploty na 10 –15 °C. V krajním případě stačí i snížení teploty na cca18 °C. Annony si musí během zimy odpočinout, proto je v zimě nehnojte a velmi mírně zalévejte.

Lupina mnoholistá

Lupina mnoholistá nebo také vlčí bob mnoholistý (lat. Lupinus polyphyllus) je u nás poměrně rozšířenou rostlinou. Semena lupiny obsahují alkaloidy lupinidin, lupanin a glykosid lupinid. Tyto alkaloidy silně poškozují jaterní tkáň, může dojít k poškození nervového systému, srdce a ledvin. Intoxikace se projevuje sliněním, zvracením, křečemi, neklidem, poruchami srdečnímu rytmu. Silná otrava může mít za následek ochrnutí dýchacích orgánů či dokonce smrt. Při intoxikaci je nutné rychle vyhledat lékařskou pomoc. Experimentování se semeny této rostliny je velkým hazardem se zdravím.

Lupina a její pěstování

Lupina je vytrvalou bylinou, která dorůstá do výšky v rozmezí od 50 – 160 cm. Květenství tvoří až 40 cmdlouhý hrozen květů, které mohou být modré, fialové, růžové i bílé barvy. Vždy záleží na konkrétní odrůdě. Lupinám se nejlépe daří na slunných až polostinných stanovištích v hluboké a výživné půdě, přidáním rašeliny rostlině jen prospějete. Vyvarujte se sázení lupiny do vápnitých půd, zde by vám pravděpodobně nerostla. V zimním období jsou lupiny háklivé na nadměrné vlhko a některé „cizokrajné“ druhy i na silný mráz, proto je vhodnější je na zimu trošku přikrýt. Lupiny nesnášejí časté přesazování.

Zajímavost

Byly vyšlechtěny i odrůdy, které obsahují jen nepatrné množství alkaloidů, takže se dají použít jako krmivo pro dobytek a pastva pro zvěř. Semena tohoto druhu lupiny se dokonce používala jak náhražka kávy.

Tykvice stříkavá

Tykvice stříkavá (lat. Ecballium elaterium) se občas nazývá „stříkající okurka“, protože v jejich plodech se hromadí tekutina. Po dozrání se plody prudce rozevřou a spolu s tekutinou vystřelí i semena. Tato tekutina může při kontaktu s kůží vyvolat silné podráždění, zejména u citlivějších jedinců. Tykvice působí projímavě, předávkování se projevuje zvracením a ve vážných případech až otravou. Proto je vhodné užívat tykvici pouze pod dohledem odborníka v přesně stanovených dávkách.

Tykvice a její pěstování

Tykvice stříkavá se často pěstuje jako jednoletá rostlina, protože není schopna přežít mrazy. Naopak díky svým mohutným řepovitým kořenům je tykvice schopna přežít dlouhá období sucha. Ve své domovině je vytrvalou rostlinou. Vzhledem se podobá okurce, akorát její listy jsou více chlupaté. Tykvici se nejlépe daří na slunečném stanovišti a v dobře propustné půdě. Při dostatku místa můžete tykvice pěstovat i přes zimu, nesmíte ji však dlouhodoběji vystavit teplotám pod 10 °C.