Šalvěj

Šalvěj lékařská

Tento polokeř z čeledi hluchavkovité dosahuje výšky 20 - 70 cm a starší rostliny tvoří mohutné košaté trsy. Lodyhy jsou dole zdřevnatělé a vyrůstají z nich vzpřímené nebo obloukovitě vystoupavé bylinné výhonky v úžlabí listů s krátkými postanními větévkami. Barva listů je matně zelená až stříbrošedá. Listy často vytrvávají přes zimu. Květy jsou v řídkém hroznovitém květenství a mají měkce chlupatý hnědočervený kalich a modrofialovou, vzácně bílou korunu. Plody jsou 4 černé tvrdky. Rostlina kvete v červu a červenci.
Šalvěj lékařská pochází z východního střemoří, ale v 9. století už byla zanesena do střední Evropy. Drogu lze u nás sbírat jen z pěstovaných rostlin. Sbírají se buď pouze listy, nebo celé mladé výhonky v době před rozkvětem.

Množení šalvěje

Šalvěj lékařská se množí buď semenem, nebo vegetativně z lodyžních řízků, které dobře zakořeňují i ve volné půdě. Semeno se vysévá přímo na místo v řádcích vzdálených od sebe půl metru, nejlépe v dubnu nebo únoru až březnu do pařeniště, kde se předpěstují semenáčky. Je to pěkná okrasná rostlina, v zahradě vhodná i do větších skalek.

Využití šalvěje

Droga a její přípravky se používají vnitřně proti pocení, zevně jako stahující prostředek, např. k vyplachování úst při krvácení dásní, který má také protizánětlivý účinek. V lidovém léčitelství byla šalvěj lékařská velice oblíbena, a pěstovala se proto v četných venkovských zahrádkách. Její použití je velmi mnohostanné.
Při použití šalvěje podomácku je však nutná i určitá opatrnost. Již malé dávky brzdí vyměšování mléka, což může být nežádoucí. Silice obsažené v této rostlině působí prý v nepatrných dávkách povzbudivě na srdeční a mozkovou činnost, avšak dávka vyšší než 2 g může způsobit otravu.