Jak na Hobby Šlechtění

Obvykle amatérští šlechtitelé rostlin pracují s vlastnostmi, které lze poměrně snadno změnit - například barva květu, tvar ovoce nebo velikost rostliny. Nicméně, i když se experiment může zdát jednoduchý, díky němu je možné vyrobit neobvyklou nebo krásnou rostlinu.

Za účelem úspěšného šlechtění rostlin je důležité pochopit principy jejich rozmnožování. V textu budou vysvětleny tyto principy a popsány některé z jednoduchých technik, které je možné použít k výrobě nových druhů nebo kmenů rostlin.

Výběr rostlin

Vlastnosti rostlin lze měnit po několika generacích procesem výběru. Existují dva typy výběru - přirozený a umělý.

Přirozený výběr je proces, který se vyskytuje v přírodě, kdy silné a dobře přizpůsobivé rostliny přežijí, zatímco slabé a špatně přizpůsobivé rostliny nakonec vymírají. Tento proces se odehrává od počátku života na Zemi a stále se vyskytuje v přírodě.

Umělý výběr je proces, který lidé používají k získání více žádoucích druhů rostlin. Před tisíci lety se lidé naučili, že záchrana semena druhu rostliny, v jejímž pěstování chtějí pokračovat, by zvýšila šanci na získání rostliny podobné jejímu originálu. Ale naši předkové nevěděli, jaké jsou jejich šance na úspěch, ani nerozuměli procesům, kterými byly vlastnosti změněny nebo zachovány. Teprve v osmnáctém a devatenáctém století lidé začali chápat zákony dědičnosti a procesy rozmnožování rostlin. Dokonce ani dnes nejsou tyto základní principy zcela objasněny. Ale nyní máme dostatek vědomostí pro to, abychom mohli vybrat rostliny pro šlechtění se značně větší jistotou úspěchu než měli naši primitivní předkové.

Základy rozmnožování rostlin:

Druhy rozmnožování

Rostliny se rozmnožují dvěma způsoby – pohlavně a nepohlavně.

Nepohlavní nebo vegetativní reprodukce nastává bez fúze zárodečných (reprodukčních) buněk. U zahradních rostlin vzniká nepohlavní rozmnožování, když je část rostliny oddělena od mateřské rostliny a rozvíjí se do kompletního organismu, jako když jahody produkují šlahouny, které se zakoření a tvoří nové jahodové rostliny. Nepohlavní reprodukce může být vyvolána uměle pomocí odřezků listů, odřezků stonků, odřezků kořenů apod. Rostliny, které pocházejí z nepohlavní reprodukce, jsou obvykle totožné s mateřskou rostlinou.

Pohlavní rozmnožování zahrnuje spojení samčí a samičí pohlavní buňky. Jejich spojením se vytvoří semeno - a nakonec i nová rostlina. Pohlavní rozmnožování je nejčastějším typem rozmnožování zahradních rostlin. Rostliny pocházející z pohlavního rozmnožování jsou často zcela odlišné od svých rodičů a od sebe navzájem. Díky možnostem variant, je pohlavní rozmnožování rostlin metoda, kterou používají šlechtitelé rostlin při vývoji nových kmenů a odrůd.

Květ rostliny

Obrázek 1 Stavba květu

Obrázek 2 Schématické znázorní květu

1.Květní lůžko 2.Kališní list 3.Okvětní list 4.Tyčinka 5.Pestík

Pohlavní rozmnožování rostlin probíhá v květu rostliny. Reprodukční orgány květu jsou tyčinka a pestík.  Část tyčinky zvané prašník produkuje pylová zrna, která obsahují samčí zárodečné buňky. U základu pestíku je vaječník; produkuje vajíčka, která obsahují samičí zárodečné buňky. Když jsou vajíčka oplodněna samčími zárodečnými buňkami, vyvinou se do semen ve vaječníku.

Okvětní lístky, které výrazně přispívají ke kráse květin, slouží takovým užitečným funkcím, jako je napomáhání k opylování a ochraně pohlavních orgánů před fyzickým poškozením. Kališní listy, které jsou často zelené, podporují okvětní lístky a chrání květinové části.

Části květu se značně liší velikostí, tvarem, barvou a množstvím, ale obecně je snadné rozlišit pestík od tyčinek. Tyčinky lze identifikovat podle žlutého prášku (pylu) na svých špičkách a pestík prostřednictvím vyboulení (vaječníku) na jeho základně. Nicméně, u neobvyklých květin to může vyžadovat pečlivé studium, pro jejich rozlišení.

Typy květů

Květy se rozdělují podle uspořádání pohlavních orgánů (podle pohlavnosti), tj. podle přítomnosti samčích a samičích reprodukčních orgánů. Dělí se na oboupohlavné (monoklinické) a jednopohlavné (diklinické - samčí a samičí).

Oboupohlavné obsahují v květu tyčinky i pestík (Obrázek 1). Jedná se o nejběžnější typ květu. Mezi běžné oboupohlavné květy patří rajčata, povijnice, dračí květ, petúnie, lilie a kosatce.

Jednopohlavné obsahují buď pouze tyčinky (květy samčí) nebo jen pestík (květy samičí) (Obrázek 3).

Obrázek 3: Květy dýně jsou nedokonalé, každý květ má pouze jeden typ pohlavního orgánu

Ty, které mají pestík se nazývají samičí květy a ty, které obsahují tyčinky, jsou nazývány samčí květy.

Jednopohlavné se dále dělí na jednodomé (monoecické - samčí i samičí květy jsou na jednom jedinci – “domečku”; např. kukuřice, dýně, plaménky, lilek potměchuť, begónie) a dvoudomé (diecické - samčí květy a samičí květy jsou na samostatných rostlinách; např. vrba, konopí sativa, chřest, špenát, bavlna).

Obrázek 4: Průřez chryzantémy. Mnohomanželné květiny, jako jsou chryzantémy, jsou tvořeny shluky květů. Některé polygamické květiny mají jak paprsky, tak terče květu, zatímco některé květy mají pouze paprsky úboru.

Pokud se u jednoho druhu vyskytují jednopohlavné i oboupohlavné květy, je rostlina mnohomanželná (polygamická; např. jasan). Mnohomanželná květina (Obrázek 4) je ve skutečnosti shlukem malých květů. Tyto kvítky často připomínají okvětní lístky. Některé kvítky mají jak tyčinky a pestíky; nazývají se terče. Některé z nich mají pouze pestíky, nazývají se paprsky. Typické polygamické květy jsou ostálka, chryzantémy, astry, měsíček.

Opylení a oplodnění

K opylování potřebujeme jen trochu času, znalostí a citlivou ruku, která nahradí včely.

Opylení je přenos samčí rostlinné buňky (pyl) na samičí orgány květu (blizna). Opylení je nutný předpoklad k tomu, aby mohlo později vzniknout semeno. Když je prašník zralý, pukne a vypouští pyl. Pyl je pak přenesen k blizně různými přirozenými způsoby, nejčastějšími jsou vítr, voda a hmyz. Při šlechtění rostlin je opylení pečlivě řízeno lidmi.

Existují dva druhy přenosu pylu – samoprašnost a cizoprašnost. Při cizoprašnosti se pyl přenáší z prašníku květiny z jedné rostliny na bliznu květu další rostliny. Při samoprašnosti se pyl přenáší z prašníku na bliznu stejného květu nebo na jiný květ téže rostliny (např.fazole, hrách). Po opylení cizím pylem je obvykle mnohem větší úroda.

Mateřská květina, která dodá pyl, se nazývá tyčinka; ta květina, která nese semeno, se nazývá plodolist.

Oplodnění je spojení dvou zárodečných buněk. Po opylení, což je přenesení pylu z prašníku na povrch blizny, se pylová zrna snaží dostat do vajíčka tím, že si vytváří pylovou láčku.

Pylová láčka musí prorůst skrze celou délku čnělky, která se nachází v pestíku mezi bliznou a semeníkem. Nakonec proniká klovým otvorem k zárodečnému vaku. Jedna ze spermatických buněk oplodní vaječnou buňku, která se tím mění v diploidní zygotu, druhá oplodní diploidní centrální buňku zárodečného vaku a vznikne základ triploidního živného pletiva zárodku, endospermu. Endosperm je využíván jako zdroj živin při klíčení nebo je spotřebován již při vývoji zárodku. Jeho vyživovací funkci pak mohou převzít dělohy, např. u bobovitých rostlin. U krytosemenných rostlin vzniká živné pletivo až po oplození, u nahosemenných nezávisle na něm. Vzniká plod.

Dědičnost

Rostliny dědí vlastnosti od svých rodičů stejným způsobem jako zvířata. Zákony dědičnosti vysvětlují, proč potomci dědí různé znaky (vlastnosti) od stejných rodičů. Navíc tyto zákony umožňují předpovídat počet potomků, které zdědí určitou vlastnost. Znalost zákonů dědičnosti je nezbytná pro efektivní šlechtění rostlin.

Geny. Všechny buňky obsahují geny, které jsou jednotkami, jež určují vlastnosti rostliny nebo zvířete. Kromě zárodečných buněk obsahuje každá buňka v rostlině dva geny pro každý znak - například pro znak barvy rostlina může mít jeden gen pro žlutou a jeden pro červenou. Zárodečné buňky mají pouze jeden gen pro každou vlastnost. Z tisíců zárodečných buněk, které rostlina produkuje, asi polovina má jeden z genů pro každou vlastnost a asi polovina má jiný gen.

Když samčí a samičí zárodečné buňky splynou ve vajíčku, každý přispívá jedním genem pro každý znak, takže nové semeno má pro každý znak dva geny. Různé kombinace mnoha genů zděděných od samčího pohlaví a od samičího pohlaví určují rysy potomků a budoucích generací.

Při pohledu na rostliny nemůžete říct přesně, jaké geny obsahuje. Například, rostlina může mít jeden gen pro červenou a jeden pro žlutou, ale pouze jeho červená barva se může zobrazit na tomto květu; při pohledu na rostlinu nemůžete mít ani tušení o genu žluté barvy. Přesto se v buňkách rostliny vyskytuje tento žlutý gen a někteří z potomků rostliny mohou tento gen zdědit, a ten pak přenesou na své potomky. Pokud u rostliny a jejích potomků dojde k samoopylení, v první nebo druhé generaci, v závislosti na tom, jak se geny vzájemně ovlivňují, někteří potomci budou produkovat žluté květy.

Pozorováním jevů různých potomků různých barev (nebo jiných vlastností, o které máte zájem) se můžete dozvědět, jaké geny měly mateřské rostliny a jak se vzájemně ovlivňují. S těmito znalostmi bude vaše šlechtitelská práce značně zjednodušena.

Pokud rostlina, která je samoopylena, produkuje potomstvo totožné jako je ona sama, pak se jí říká, pravá odrůda. Pokud potomci první generace nejsou totožné s rodičovskou rostlinou, pak se říká, že došlo k segregaci.

Obecné techniky šlechtění

Zařízení potřebné pro šlechtění rostlin je poměrně levné a snadno se používané. Zde jsou některé položky, které můžete považovat za užitečné:

Zvětšovací sklo (výkon 10 nebo 15)

Pinzeta

Skalpel

Malé špičaté nůžky

Kartáč s jemným vlasem

Malé nádoby nebo lahvičky

Alkohol

Gumičky nebo měkký drát

Papírové nebo celofánové sáčky

Papírové klipy

Štítek

Notebook

Kdy šlechtit

Kroky před opylováním by měly obecně začít těsně předtím, než se květina otevře. Pokud budete čekat, až do doby, kdy se otevře, může být opylována přírodní cestou, a to způsobí, že květina je nepoužitelná pro experimentování. Ale vzhledem k tomu, že většina rostlin kvete po určitou dobu a některé květy na rostlině vykvetou dříve, než se pustíte do šlechtění, budou pravděpodobně na rostlině ještě další květy, které se ještě neotevřely a stále můžete s rostlinou experimentovat.

Když rostlina vytvoří dostatečné množství květů, vybereme si jedno pozdní odpoledne a připravíme je. Musíme rozlišit samčí a samičí druhy. U samičích je pod květem již zřetelný základ budoucího plodu (např. u cuket protáhlý váleček či miniaturní cuketa), mají kratší stopku a je jich obvykle méně než samčích. Ty mají stopku delší, nenesou plůdek a je jich u klasických odrůd většina. Květy, které mají příští den kvést, jsou odpoledne už plně vyvinuté a na vrcholu mají zlehka se otevírající špičku. Takový samčí, k opylování vhodný („zralý“) květ opatrně přelepíme krepovou lepicí páskou, nebo jej sevřeme kolíčkem na prádlo. Totéž uděláme u samičích květů. Tímto způsobem na jeden samičí květ z jedné rostliny připravíme několik květů samčích z jiných rostlin.

Extrémně vysoké teploty nebo vlhké podmínky jsou škodlivé pro pyl. Pro dosažení nejlepších výsledků, by jste měli opylovat rostliny v suchých dnech v chladných ranních hodinách, nebo jakmile jsou prašníky v rozpuku.

Výběr rodičů

Některé rostliny mají přirozené překážky, které brání cizoprašnosti nebo samoprašnosti . Je doporučováno to ověřit před tím, než začnete rostlinu šlechtit, protože i když je často možné tyto bariéry překonat, některé rostliny nemohou být uměle opyleny. Příkladem bariéry, která může být překonána, je zábrana přirozeného cizoopylení u hledíku většího. Květy hledíku většího jsou konstruovány tak, aby se zabránilo vniknutí větrem unášeného pylu z jiných květin. Je však možné otevřít květ ručně. Příkladem bariéry, kterou nelze překonat, je samoopylení, které je znemožněno u některých orchidejí. Blizny některých orchidejí produkují látku, která zabíjí pyl květin téže rostliny. Mechanismus, který tuto funkci provádí, nelze odstranit bez odstranění pestíku.

Rostliny, které jsou vybrány pro šlechtění, by měly být robustní a zdravé. Obvykle je snadnější zjistit, které z nich jsou zdravé poté, co na rostlině vykvet několik květů.

Při výběru podle samčí rostlinné buňky (pylu) je dobré zvolit takový, který má těžký žlutý prášek na prašníku. Tento prášek je pyl. Pokud škrábnete nehty proti prašníku, stopa pylů by měla zůstat na nehtu. U čerstvé květiny je větší pravděpodobnost, že bude mít zdravější pyl, než u květiny, která začala vadnout nebo vysychat.

Při výběru podle samičího orgánu květu vyzkoušejte bliznu. Měla by mít buď lesknoucí se látku, která je lepkavá na dotek nebo má "chlupatý" povrch. Toto je ta látka nebo povrch, který zadržuje pyl, což umožňuje oplodnění.

Poté, co jste si zvolili rostlinu podle pylu a blizny, jste připraveni začít opylovat.

Kroky před opylováním

Prvním krokem je označení těch květin, které mají sloužit jako samčí rostlinné buňky (pyl) a ty, které mají sloužit jako samičí orgán květu. To lze provést třeba s barevnou nití, jednou barvou pro samčí a jinou barvou samičí.

Obrázek 5: Je nutné předejít samoopylení odstraněním všech prašníků nebo tyčinek

Dalším krokem je ochrana rostliny před nežádoucím pylem. Pokud má být rostlina cizoopylena, musí jí  být odebrány tyčinky, aby se zabránilo možnosti samoopylení. Odebrání tyčinky se nazývá kastrace. To by mělo být provedeno předtím, než se prašníky otevřou a uvolní pyl. To může vyžadovat otevření květiny rukou, než je připravena ke květu. Kastrace může být provedena odtržením tyčinek nebo prašníků pomocí pinzety (Obrázek 3), nebo ustřižením tyčinek nebo prašníků s ostrými špičatými nůžkami, nebo odstraněním okvětních lístků, ke kterým jsou někdy připojeny tyčinky. Zvětšovací sklo bude zvláště užitečné při kastraci.

Oba pohlavní orgány by měly být chráněny před kontaminací cizím pylem. To lze provést jedním z následujících způsobů:

Zavření květiny. V mnoha květinách, jako jsou povijnice, petúnie a lilie, mohou být okvětní lístky kolem květinových orgánů uzavřeny kusem měkkého drátku nebo gumičkou (obr. 11). Je třeba dbát na to, aby nedošlo k roztržení okvětních lístků.

Obrázek 6: Ochrana květu před nežádoucím opylením svázáním (vlevo) nebo  překrytím sáčkem (vpravo)

Chcete-li chránit květinu před nežádoucím opylením, uzavřete květ pomocí měkkého drátku nebo gumičkou (Obrázek 4 vlevo) nebo jej zakryjte sáčkem (Obrázek 4 vpravo). Celofán nebo plastový sáček vám umožní sledovat květiny po celou dobu.

Květy, které mají být samoopyleny, by měly být rovněž chráněny před cizím pylem, buď zavřením nebo zakrytím květu.

Pokud je rostlina pěstována v interiéru, je jen malá pravděpodobnost kontaminace cizími pyly a nemusíte květ pokrýt nebo zavírat. Avšak vnitřní i venkovní rostliny vyžadují kastraci, aby se zabránilo samoopylení.

Kroky opylování

Obrázek 7: Jedním ze způsobů cizoopylení je odstranění tyčinek s pylem a poté držení tyček pinzetou a kartáčování prašníku přes bliznu.

• Cizoopylení. Existuje několik metod, které lze použít pro cizoopylení květin. Zde jsou čtyři nejběžnější metody:

1. Odeberte tyčinku s pylem pomocí pinzety. Položte tyčinku do malé nádoby. Obnažte pestík, a to tak, že na vytipovaném poupěti pomocí nůžtiček ošmikáme okvětní plátky a kališní lístky. Včasnou kastrací nejen obnažíme pestík, ale zároveň zabráníme samoopylení. Nad obnaženou bliznou podržte tyčinku v pinzetě a jemně kartáčujte prašníkem přes samičí orgány květu (bliznu) (Obrázek 5).

2. Odstřihněte květ, který slouží jako samčí rostlinná buňka (pyl). Obnažte bliznu. Pomocí pinzety vyjměte tyčinku z odstřihnutého květu a jemně protřete prašníkem samičí orgány květu (bliznu).

3. Štětečkem přeneste pyl z prašníků (samčí rostlinné buňky) do malé nádoby. Odstraňte ochranu z blizny a otřete pyl na bliznu (Obrázek 6). Pak vyměňte ochranný kryt.

Obrázek 8: Pokud jsou tyčinky příliš malé nebo obtížně uchopitelné, můžete cizoopylení  provést přenosem pylu z prašníků štětcem do nádoby a poté potřít bliznu pylem

4. Odebrané tyčinky uložte do pytlíku a zatřepejte s ním. Vyjměte tyčinky ven z pytlíku a buďte opatrní, aby jste nevysypali pyl ven.  Odstraňte ochranu z blizny a umístěte pytlík obsahující pyl nad bliznu a zatřeste pytlíkem tak, aby pyl dopadl na povrch blizny. Tento způsob se obvykle provádí u kukuřice.

Vždy, když budete pracovat s jinými pyly, nejdříve důkladně očistěte alkoholem kartáček, pinzetu a jiné předměty, který by se mohly dotknout nějakého pylu. Tento krok je velmi důležitý, aby se zabránilo opylování samičího pohlavního orgánu s nechtěným pylem, který se zachytil na předmětu. Po umytí přístrojů se ujistěte, že jsou před použitím opět suché.

• Samoopylení. Postupy pro samosprašnost květů budou záviset na druhu květu. Pro dokonalé květiny je vaše práce odvedena, jakmile zavřete nebo zakryjete květ. Přesto někdy můžete pomoci pylu dopadnout a přichytit se na bliznu, když zatřesete jednou denně květem několik dní po sobě po rozvinutí květu.

Pouze kombinované květiny, které obsahují jak kotoučové, tak paprskovité květy, mohou být samoopyleny. Vzhledem k tomu, že mají obojí - pestíky a tyčinky, mohou být samoopyleny stejným způsobem jako oboupohlavné květy.

S jednopohlavnými květy bude samoopylení možné pouze u těch květin, které jsou na stejné rostlině. U samoprašných jednopohlavných květů musí být pyl z tyčinek květu přenesen na bliznu květu z pestíku stejné rostliny. Chcete-li to provést, můžete použít libovolný z výše uvedených metod cizoopylení.

Poopylovací kroky

Okamžitě po opylení znovu zavřete nebo zakryjte květinu. Plod po opylování ihned označíme popiskem. Opylený plod si označíme, abychom ho později poznali. Kolem stopky třeba ovážeme barevné pláténko, ale ne příliš těsně, protože stopka se při růstu plodu zvětšuje.

Pozorování výsledku

Když byla dokončena fáze opylení, musí uplynout doba, během které proběhne oplození a následný vývoj oplodněného vajíčka. Je-li semeno zcela vyvinuté, mělo by být sklizeno. V rostlinách pěstovaných pro květy, se sklízí semena, jakmile jsou suchá, nebo právě když se začne rozevírat. V ovoci a zelenině semeno bude plně vyvinuté a připravené ke sklizni, když v semenné části dosáhly zralosti.

Když sklízíte semínka, umístěte je do balíčků, které nesou přidělené číslo potomstva. Dejte pozor, aby semena z různých cizo a samoprašníků byla uložena v samostatných balíčcích. Semínka nechte uschnout na poměrně teplém místě zhruba po dobu jednoho týdne a pak je uložte na chladném a suchém místě.

Jakmile to bude možné, je třeba osivo vysadit a výsledky zaevidovat do vaší knihy záznamů. Potomci mohou být použity pro další studium. Každé osivo, které není vysazeno, by mělo být uchováno pro případ nepříznivé úrody.

Šlechtitelské experimenty, které můžete vyzkoušet

Následující plodiny byly vybrány jako příklady různých druhů květin, které se vyskytují při šlechtění rostlin - oboupohlavné, jednopohlavné a polygamické. Navrhované techniky s drobnými modifikacemi mohou být použity pro křížení jiných rostlin s podobnými kvetoucími systémy.

Kukuřice

Kukuřice je dobrou rostlinou pro amatérské šlechtitele rostlin k experimentování, protože je snadné s nimi pracovat a často dochází k viditelným změnám v jádrech generace F1. Odrůdy, se kterými můžete pracovat, jsou žlutá polní kukuřice, kukuřice bílá polní, sladká kukuřice, kukuřice kaliko a jahodová kukuřice.

Obrázek 9: Kukuřice má jednopohlavný květ. Tyčinkový (samčí) květ a pestíkový (samičí) květ.

Kukuřice má jednopohlavný květ, s oběma květy (samčí i samičí) na stejné rostlině (Obrázek 7). Samčí tyčinkové květy jsou soustředěny na terminální lati; květy samičí se zase vyskytují pouze na postranních palicích. Blizna, která má chlupatý povrch po většinu své délky, je vnímavá na pyl.

Postup:

1. Zvolte odrůdy kukuřice, které chcete křížit a zasejte semena na vašem pokusném místě. Můžete pracovat s tolika variantami, s kolika chcete, ale pokud je to váš první experiment, bude nejlepší se zaměřit pouze na tři nebo čtyři. Kukuřice ztrácí svůj pyl v poměrně krátkém čase, takže aby byl pyl různých odrůd připraven v přibližně stejném čase, zasaďte několik semen z každé odrůdy opakovaně několik týdnů po sobě  A označte řádky pro budoucí použití.

2. Jakmile se na rostlině začnou vyvíjet palicové výhonky, tak předtím, než se objeví blizny, zakryjte výhonky volně přiloženým sáčkem, zajištěným ve spodní části kancelářskou sponou nebo provázkem. Průhledný plastový sáček vám umožní sledovat vývoj blizny. Pokryjte několik palicových výhonků, protože čím více jsou opyleny, tím větší jsou vaše šance na získání požadovaných výsledků.

3. Sledujte pozorně palice. Když jsou blizny viditelné, palice je připravena k opylování. Příslušné laty klásků by pak měly být pokryty sáčkem a připraveny k použití následujícího rána. Sáček by měl být umístěn na spodní straně střapce, aby pyl nevypadl a aby nebyl smíchán s jiným pylem.

4. Následujícího rána důkladně protřepejte pytlík, abyste do něj uvolnili pyl. Sundejte sáček ze střapce tak, aby byl ohnutý směrem dolů, aby nedošlo k vysypání pylu (Obrázek 8).

Obrázek 10: Při sběru kukuřičného pylu, ohněte střapec směrem dolů, aby se zabránilo vysypání pylu ze sáčku

Pak odstraňte sáček, který pokrývá bliznu. Umístěte sáček ze střapce na palici a dbejte na to, aby nedošlo vysypání pylu. Upevněte sáček na stonek pod palicí a zatřepejte s ním (Obrázek 9).

Obrázek 11: Umístěte sáček obsahující pyl na palici kukuřice, připevněte sáček na stonek pod palicí a označte opylovanou palici štítkem

5. Označte každou palici, která byla opylována se jménem nebo počtem rostlin, které posloužily jako samičí orgány a samčí orgány, a poznačte si křížení do svých záznamů.

6. Ponechte sáček na palici rostliny, dokud listy nezaschnou. Po osušení opylené palice zaznamenávejte všechny změny, ke kterým došlo v jádrech.

Dýně

Květy dýně jsou velké a snadno se s nimi pracuje. Květy jsou jednopohavné, jak se samčími, tak samičími květy na stejné rostlině. Pestík květiny je zvětšen na základně, zatímco tyčinkové květy jsou uloženy na dlouhém stonku (viz Obrázek 3).

Ačkoli některé odrůdy dýně či tykve jsou pylově sterilní ke křížení, to znamená, že nemůže být křížena, mnoho jiných můžou být kříženy. Je také možné křížit některé druhy dýně a tykve.

Nezapomeňte, že pokud křížíte čisté odrůdy, nedojde k segregaci až do generace F2, to znamená, že různé barvy a tvary, které potomstvo zdědilo, nebudou všechny viditelné, dokud nedojde k samoopylení a semena nezačnou produkovat plody.

Či-li první rok křížíte. Druhý rok vyséváte zkřížené (tzv. hybridní F1) osivo. Rostliny v F1 generaci bývají poměrně uniformní. Proto druhý rok neselektujte a jen skliďte semena ze všech rostlin. Teprve třetí rok v generaci F2 se plně vyjeví genetické rozdíly mezi jednotlivými rostlinami a přichází čas pozorování, porovnávání a selekce. Třetí rok uchovejte semena jen z těch rostlin, které nejlépe odpovídají Vaší představě o nové odrůdě. Buďte přitom všímaví a otevřeni něčemu novému či neobvyklému. Svou ideu odrůdy můžete ještě korigovat. V dalších letech potom odstraňujte veškeré rostliny, které Vaší ideji nové odrůdy neodpovídají. Odrůda se stabilizuje a po čtyřech až šesti letech selekce můžete nabídnout světu něco zcela nového.

Postup:

1. Zasaďte různé druhy dýní/tykví. Označte si jednotlivé řádky, abyste věděli, které rostliny mají být samičími pohlavními orgány a které mají být samčími pohlavními orgány. S tím, že samčí a samičí pohlaví budou připraveni k opylování současně, nebudete mít žádné potíže, protože tyto rostliny produkují květy po poměrně dlouhou dobu.

2. Večer, před otevřením květů, na ně dejte sáček nebo zavřete květy gumičkou nebo šňůrou (viz Obrázek 4). Ve večerních hodinách je snadné určit, které květy se následující den ráno otevřou. Květy budou mírně otevřené, odhalující vnitřní barvu, která je světlejší než barva na vnější straně okvětních lístků. Je třeba ochránit oba (pestíkové i tyčinkové) květy, aby se zabránilo přístupu včel.

3. Brzy ráno v den, kdy se květy otevřou, odstraňte tyčinky z tyčinkového květu a jemně protřete prašníky přes bliznu pestíkového květu. (Obrázek 11)

Obrázek 12: Chcete-li opylovat dýni, jemně protřete prašníkem přes bliznu pestíkové květu

4. Vyměňte sáček na pestíkovém květu.

5. Označte si tento opylovaný samičí květ a zapište si poznámku do svých záznamů.

6. Když okvětní lístky uschnou nebo když se vaječník vyboulí přes sáček, můžete odstranit ochrannou fólii na samičích květech.

7. Když jsou plody uzrají, skliďte semena (obr. 19). Plody obvykle dozrávají přibližně 45 dní po opylení. Semínka uchovejte až do příštího roku, kdy (1) je zasadíte, (2) dojde k samoopylení výsledných květů a (3) znovu sklidíte semena. Rok po tom, když vysadíte semena vzniklá samoopylováním generace F, pravděpodobně dojde k segregaci.

Obrázek 13: Sklizeň dýňových semen a jejich uchování pro výsadbu v příštím roce

Rajče

Obrázek 14: Reprodukční části rajčete

Rajčata mají dokonalý květ se samčími i samičími pohlavními buňkami, které jsou na stejném květu (Obrázek 13). Pohlavní orgány jsou snadno rozpoznatelné, a proto je křížení rajčat poměrně snadné. Pro tento experiment vyberte rajčata se dvěma různými barvami plodu, jako je červená a žlutá. V případě, že rajčata jsou čisté odrůdy, rozdíly v barvě budou viditelné až v generaci F2. Spolu s různými barvami budou pravděpodobné změny také ve tvaru plodu a v dalších charakteristikách rostlin.

Postup:

1. Zasaďte semínka nebo mladé rostliny a označte jednotlivé řádky, aby jste věděli, které rostliny budou plodit červené plody a které žluté plody. Rajčata kvetou po dobu několika týdnů, takže nebudete mít žádné potíže s tím, aby obě poupata byly ve stejném stádiu a oba pohlavní orgány byli připravené ve stejnou dobu.

2. Jakmile se květy, které budou sloužit jako párovací odrůdy, začnou otvírat, u rostlin by měla být provedena kastrace. Květ rajčete má pestík srostlý s tyčinkami, samčími pohlavními orgány, takovým způsobem, že pestík je mezi nimi zcela uzavřen a mnohdy není vůbec vidět. Pestík proto musíme nejprve obnažit a to tak, že na vytipovaném poupěti pomocí nůžtiček ošmikáme okvětní plátky a kališní lístky. Skalpelem potom podélně rozřízneme srostlé tyčinky a postupně je odstraníme.

3. Obě odrůdy, jak pylové, tak semenné, které chcete použít, by měly být ve stejné fázi otevření. Po odstranění tyčinek zakryjte sáčkem obě odrůdy současně, aby nedošlo k samoopylení.

4. Jakmile máte na jedné odrůdě obnažený pestík, přeneste na jeho bliznu, která se nachází na špičce pestíku, pyl z druhé odrůdy. Nad bliznou podržte tyčinku v pinzetě a jemně kartáčujte prašníkem přes samičí orgány květu (bliznu).

5. Vyměňte sáček, který byl odstraněn z opylovaného květu.

6. Označte květ, který byl opylován (Obrázek 14) a poznamenejte vše do svých poznámek.

Obrázek 15 Květina z rajčat, která byla vykastrována, opylovaná a označena

7. Po týdnu odstraňte sáček pokrývající opylovaný květ a ponechejte jej volně.

8. Jakmile plody uzrají, skliďte je a uschovejte semena z nich pro budoucí výsadbu a samoopylení (Obrázek 15).

Obrázek 16: Sklizeň a uchování semen rajčat pro výsadbu v příštím roce

Chryzantémy

Chryzantémy jsou polygamické květiny. Pokud nemáte pro šlechtění k dispozici chryzantémy, můžete použít jakoukoli jinou polygamickou květinu, například ostálky nebo astry. Mnohomanželné květiny se kříží obtížněji než oboupohlavné nebo jednopohlavné květiny. Pokud šlechtíte rostliny poprvé, bylo by lepší, kdybyste získali zkušenosti tím, že začnete nejprve s jednoduššími rostlinami, jako je dýně, tykev, kosatec nebo lilie, než se pokusíte křížit polygamické květiny.

Postup:

1. Zasaďte semena rostlin nebo mladé rostliny. Chryzantémy, ostálky a astry kvetou po poměrně dlouhou dobu, takže nebudete mít žádné potíže s tím, aby obě poupata byly ve stejném stádiu a oba pohlavní orgány byli připravené ve stejnou dobu.

2. Okamžitě po otevření květu s plodolistem a dříve, než je pyl zralý, vyjměte terč květu pinzetou. Jak je znázorněno na obrázku 4, terč květu je uprostřed květiny. Jsou snadno identifikovatelné, protože jsou často žluté barvy a mají oba pohlavní orgány pestík a tyčinky, zatímco paprsky, které obklopují terč květu, mají jen pestíky. Odstraňte některé paprsky květu v blízkosti středu květu, jen aby jste ujistili, že jste nevynechali žádný z terčů květů. Zůstanou-li nějaké terče na květu, je pravděpodobné, že se samoopylí (Obrázek 17).

Obrázek 17: Když vykastrujete chryzantémy, ujistěte se, že jste odstranili veškeré terče květu

3. Po odstranění terče květu zakryjte samičí orgány květiny sáčkem.

4. Jakmile se otevřou květiny se samčími pohlavními orgány, zakryjte je sáčkem.

5. Opylení bude účinnější, pokud zastřihnete paprsky květu u samičího orgánu těsně nad bliznou. Tento krok lze provést kdykoli poté, co jsou odstraněny terče květu a před provedením opylování (Obrázek 18).

Obrázek 18: Ostříhání paprsků květu pro účinnější opylování

6. Květina je připraven k opylování asi čtyři nebo pět dní poté, co se otevře.  Krátce předtím, než opylujete květinu, ponořte štětec s jemným vlasem do lihu a nechte ho oschnout.

7. Odeberte květ se samčím orgánem. Pomocí štětce s jemným vlasem opatrně kartáčujte terč z pylového květu. Pyl by měl přilnout na štětci.  Poté jemně otřete ostříhané paprsky květu z plodolistu (viz Obrázek 8).  Pokaždé, když změníte květ se samčími pohlavími orgány, ponoříte štětec do alkoholu a nechte ho uschnout.

8. Vyměňte ochranné sáčky na květech samčích a samičích pohlavních orgánů.

9. Označte opylovanou květinu a napište si poznámku o křížení do svých záznamů.

10. O tři nebo čtyři dny později zopakujte krok 7. Ujistěte se, že používáte pyl ze stejného květu se samčími pohlavními orgány, který jste použili poprvé. Vyměňte sáček na plodolistu.

11. Asi týden po posledním opylení odstraňte sáček z plodolistu.

12. Poté, co hlava plodolistu vyschne, skliďte a uskladněte semínka (Obrázek 19).

Obrázek 19: Každý zralý paprsek květu bude mít semeno. Skliďte tyto semena a zasaďte je v příštím roce.